Tolik spirituálních cest se zakládá na učení, že na sobě musíme pracovat, že musíme být takoví a makoví, že bychom se rozhodně měli povznést nad ty nízké věci (ať už ty nízké věci jsou cokoliv).
Celé to vede k tomu, že na sebe uvalíme nějaký ideál, nějakou představu, jací bychom měli být a co bychom měli dělat. Jsou to představy a ideály, které nemají co dělat s každodenním, obyčejným, radostným životem.
Tyhle představy a ideály však vytváří spoustu vnitřního boje. Boje, který nemusí být na povrchu vůbec vidět. Boje, který se projevuje i jako tichý odpor / rezistence vůči něčemu, co jsme si naordinovali hlavou od nějaké vnější autority, o které máme představu, že už na tom ideálním místě „je“ a už to „má“.
Paradoxně se sami brzdíme tím, že nasloucháme vnitřním i vnějším hlasům, které po nás požadují, abychom vyhověli spoustě kritérií.
V srdci víme, že tyhle požadavky nechceme a ani nemůžeme splnit a tak si zakládáme na selhání hned na počátku..
Cesta ke skutečné změně vede přes přijetí toho, jaký jsem teď a tady. Se vším, co ke mně patří. Naše vědomá pozornost je to, co přijímá jakékoliv emoce, vlastnosti, jakékoliv fyzické nedostatky a (společensky viděno) defekty.
Tohle jste již slyšeli, už to jistě víte. A slyšíte to znovu, protože tolik z nás tenhle krok v každodenním životě neustále opomíjí. Chceme být tam, ne tady.
Je to paradox, ale potřebujeme pustit tu urputnou touhu po osobní změně a pak teprve mohou začít ty skutečné změny samy od sebe. Formou nečekaných zdrojů, podpory a synchronicit.
Možná máte pocit, že něco na sobě přijímáte. Přesto může být na pozadí nenápadná touha se toho zbavit (vyléčit, uzdravit, přestat..), ať už je to cokoliv.
Dejte si otázku… Dokážu s TÍMHLE být po zbytek svého života? A upřímně si dovolte cítít, jaká je odpověď. Pokud je to NE, pak se od něčeho možná odtahujete.. Tady platí, co vždy říkávala Debbie Ford: S čím nechceš být, nenechá tě jít. 😉 Není to o tom, abyste se za to sepsuli. Je to o tom, umět přijmout, že to tak prostě právě teď mám. Uvolnit se do toho, že tohle jsem já.
To přináší zázrak tvoření zevnitř.
Moje seminářová práce se vás nesnaží dostat odněkud někam. Tak to nefunguje. To je iluze v osobním rozvoji, které se (pokud chcete) můžete pustit.
Vytvářím vám prostor, abyste si dovolili vidět svůj skutečný potenciál – svoje dary, svoji sílu a lásku. A stejně tak i to, co považujete za svou zranitelnost, stín a nedostatečnost a kde se ukrývá mnoho dobrého z hlediska osobní tvořivosti a zdravého sebe-vědomí. Klíč je v přijetí celého toho balíčku.
Pak se vaše vědomá pozornost může rozvinout jako mocný strom se silnými kořeny a otevřenou korunou.
Z tohoto místa se můžete nechat vést svým nitrem a vnitřním vedením a důvěřovat.