Jít do srdce toho, co právě nejvíc potřebuji a čemu jsem schopna / schopný se vědomě otevřít..
To je cesta sebeléčení, kterou konstelace umožňují. Žijeme v době, kdy se nám otevírá spousta možností a příležitostí. Někdy si na to nové můžeme sáhnout až poté, co se vědomě a bez odporu podíváme na staré, bolestné zkušenosti a prožitky a necháme je přirozeně odejít.
Je však o tolik snazší nic neměnit, než se dívat na bolestné zkušenosti minulosti. Může to být na určité rovině vyčerpávající, ale alespoň to důvěrně známe..
Uvnitř nás mohou být ukryté velké emoce, které vznikly nepochopením, naší neschopností se postavit sami za sebe. Někdy jsme se za sebe ani postavit nemohli, nevěděli jsme ještě jak. Možná jsme oddaně důvěřovali někomu, nebo něčemu venku.. Dalo by se říci, že emoce doslova jsou zadržovanou energií nepochopení.
Když se tato energie uvolní jsme schopni dostat se do hlubší pocitové úrovně srdce, svého středu. Uklidíme si na svém dvorečku.. A znovu, možná po mnoha letech, můžeme vnímat klidné a tiché vedení zevnitř skrze pocity. Stáváme se postupně nezávislými na názorech a směrování ze strany našeho okolí…a objevujeme novou úroveň vnitřní svobody, která se více a více projeví i navenek.
Znáte to, jeden léčitel mi říká tohle, tenhle moudrý muž toto, tahle vědma zase tohle a jsem z toho zmatená/ý. To vše jsou zkušenosti, které nás vedou do naší přirozenosti. Do momentu, kdy si řeknu..A dost. Už jdu do vlastní síly. Do důvěry v sebe a v život.
Nacházíme stav, kdy jsme jistotou, sami sobě.
U konstelací, stejně jako u dalších metod své práce, dávám volný průběh tomu, co se potřebuje ukázat. Minimálně zasahuji a respektuji individuální cestu každého z vás.