Kdo jsem

Z životního příběhu

Jsem ročník 1979 a velkou část života jsem byl bojovník s hodně individualistickou cestou. Možná ve mně už od těžkého porodu zůstalo, že vše si musím pracně vybojovat a odmakat. Sám. Strávil jsem v dětství hodně času po léčebnách a nemocnicích. Hodně jsem četl a poslouchal hudbu. Vybudoval se ve mně pocit větší samostatnosti a zodpovědnosti, přivedlo mě to skrze bolest nevyhnutelně k duchovnímu rozměru žití, ale nějak jsem si zapomněl bezstarostně hrát a radovat se ze života.

`Pracoval` jsem na svém osobním rozvoji někdy od svých 12 let. Můj první `kruh sdílení` s dalšími lidmi byl díky souhře okolností už na střední škole, neustále jsem si stanovoval nějaké cíle, oblíbenými autory byli Lao`c a Carl Gustav Jung.

Trvalo mi dalších dvacet let, než jsem si uvědomil, že skrze ambice a úsilí se `tam` (ke štěstí, nirváně?) nedostanu. Začal jsem na to přicházet skrze životní vztahová zklamání a krize, korporátní džoby, zahraniční zkušenosti a četné duchovní cesty. Nakonec jsem pochopil, že když půjdu životu z cesty a více se `odevzdám` proudu života, věci se mohou dít snadněji, tvořivěji a nenásilněji. Více k mému příběhu a pochopení v rozhovoru pro Cesty k sobě, který je níže na této stránce. Vždy je to (odpověď, pochopení, život) tady a teď. Jinde to není.

Ohromně mi v pochopení toho, co je důležité, pomohla moje rodina. Moje úžasná partnerka Iva, se kterou jsme si prošli těžkými, život ohrožujícími, zkušenostmi, navzájem se podporovali a inspirovali. Syn Jakub, který mi pomáhá nacházet ztracenou hravost a živelnost. Můj táta, se kterým mohu sdílet na hluboké úrovni vše, co mě trápí. Maminka, která mi dala život.. Brácha, který mi ukazuje, co na sobě nechci vidět.

Moje práce s lidmi

Při práci s lidmi vycházím často intuitivně z přítomného okamžiku a dlouholeté zkušenosti. Vnímám, co jednotlivci a skupiny nejvíce potřebují. Nejraději pracuji skrze konstelace, meditace a koučink. Tyto metody umožňují vnitřní posuny hlubokou, prožitkovou a účinnou cestou. Současně tyto přístupy nejsou o mně samotném, jsem více v roli průvodce. Vytvářím prostor pro trvalé, prospěšné změny v životech mužů a žen. Pracuji primárně skupinově.

Přehled aktuálních akcí

naleznete tady: http://www.zivotnicesta.eu/prehled-vsech-akci/

Rozhovor na Cesty k sobě

Rudolf Orság, Průvodce na cestě k sobě from ELIA TV on Vimeo.

Život v několika událostech

Věřím, že naše schopnost být, náš charakter a tvořivost se odvíjí často od několika málo životních událostí, které měly na nás velký vliv. Tady jsou ty, které považuji ve svém životě za nejdůležitější:

1979 příchod na svět | 1987 návrat táty z Afriky | 1989-90 rozpad kyčle a dlouhodobá hospitalizace | 1997 první skupinová práce v kruhu (peer program) | 2004 první zahraniční kontrakt na zaoceánských lodích | 2005 rozchod s první láskou | 2006 vysněný job v Accenture a deziluze | 2007 setkání s manželkou Ivou | 2008 společná Svatojakubská cesta | 2010 narození syna Jakuba | 2012 vedení první velké seberozvojové skupiny | 2013 psychospirituální krize partnerky | 2014 silný rituál vize (vision quest) | 2015 týdenní pobyt ve tmě

Učitelé na mé cestě

Děkuji všem svým učitelům, kteří mě vedli a inspirovali na mé cestě. Prošel jsem si s nimi pěknou řadu ročních až tříletých výcviků a kurzů. Všichni pro mne byli a stále jsou, každý svým jedinečným způsobem, neocenitelní. Dál se inspiruji a posouvám na své cestě s podporou vnitřních i vnějších zdrojů.

A s velkou podporou rodiny..

Táta: K duchovnímu rozměru mě přivedl sám život, ale táta byl prvním člověkem, který mě podpořil. Uvědomuju si, jaký je to pro mě dar. Můj táta byl většinu života voják z povolání a přesto měl v sobě vždycky přirozený smysl pro spiritualitu a bytí. Pamatuju si, jak mě vzal někdy v roce 1993 na přednášku Eduarda Tomáše to Lucerny. Z tátovy knihovny jsem objevoval autory jako Stanislav Grof nebo Paul Brunton.

Maminka: Naučila mě velké nezdolnosti a paličatosti. Bez mamky bych neměl ten etický základ, schopnost vcítění se a vědomí toho, že stojí za to stát si za životními principy a zásadami. Naučila mě velké pracovitosti a schopnosti udělat si spoustu věcí sám. Mami, dala jsi mi život a to je víc, než kdy dokážu dát zpět..

Partnerka Iva: Díky Ivě jsem se naučil pouštět řadu prkotin. Nejsem už tak sofistikovaný a složitý, i ke své úlevě. Vážím si jednoduchosti každodenního soužití dvou lidí, co mají spolu už docela dost historie a prožitků. Její krize mě naučila, že co mě nezabije, mě opravdu posílí. Protože jako dlouholetého zachránce druhých mi předala hodně důležitou věc: totiž vědomí, že ani svou partnerku nemohu zachránit, když je na tom opravdu zle. Stát při blízkém člověku se vším všudy a držet palce, to ano. Ale zachránit se (změnit se) každý můžeme jedině sami ze svého rozhodnutí a odhodlání. A víc než cokoliv jiného, s Ivou pociťuji každý den, co je skutečná láska a vzájemná podpora..

Syn Jakub: Kuba je svůj. Přitom takhle nějak vidím svoje vnitřní dítě. Je mi tím zrcadlem. Učí mě být lepším tátou. Vezme ode mě jen to opravdové. 🙂 Je bezelstný a miluje zkoumat život.

Top