Moudrost Siddharthy

Volně navazuji na předchozí příspěvek Přímá cesta.

Člověk se nestane moudrým jen tak. Moudrý, neznamená sečtělý, chytrý ani zkušený, ani charismatický. Řada zkušených se ve svém životě „zafixuje“ na jednu životní kolej takovým způsobem, že se o žádné moudrosti mluvit nedá. Můžete být špičkovým vědcem s tak úzkým záběrem, že jste vlastně ve vztahu k životu téměř nepoužitelným. Nebo se zaměříte na jednu duchovní cestu a jste vlastně zkostnatělý, nepřístupný čemukoliv, co je v rozporu s vaším životním přesvědčením a pravidelnou praxí.

Pro mě je moudrost vzácná schopnost dostat se k podstatě věci jednoduše a přímo. S velkým pochopením pro cestu všech ostatních a respektem k životu. Moudrý člověk má určitou nevinnost, znovuobjevil schopnost dívat se kolem sebe stále nanovo. Jeho „šálek je prázdný“. Pochopil, že vlastně nic neví a otevírá se prostě životu. To jde snáze, když na zádech nemáte velký ranec všemožných zbytečností, kterých se držíte. Nemluvím jen o materiálních věcech, které jsme v životě nabyli…ale především o názorech, znalostech, přesvědčeních a pravdách.

S pravdami se to má však tak, že platí většinou jen v určitém kontextu a v určité životní fázi. Dříve nebo později je čas je odložit a jít dál. Jsou jisté univerzální životní principy a zákonitosti, ale každé pravidlo má svoje výjimky. Když se o něco příliš opíráme, tak můžeme zjistit, že nám to život odebere. Co je v jeden moment podporou a pomocí, to se v příštím momentu může stát pastí a omezením.

Siddhartha

Včera mi připomněli v diskuzi pod článkem oblíbenou knihu Siddhartha od Hermana Hesse. Ta kniha je fascinující svou přímostí a jednoduchostí. Přitom je bohatě vrstevnatá. Siddhartha je hrdina knihy, který žije za časů Buddhy. Jeho samotné jméno znamená volně ze sanskrtu „ten, který dosáhl svých cílů“. Kniha je krásným poselstvím na více úrovních. Je o jedinečné cestě každého z nás.

Můžeme se nechat inspirovat učiteli, ale je třeba poznat, kdy je čas odpoutat se. Je o tom, že každá pravda má svůj protipól v jiné pravdě. Život jako takový je plný paradoxů a mnoho životních faktů si navzájem protiřečí. Není čisté dobro, stejně jako není čisté zlo. V každém dobru je zárodek zla a v každém zlu je zárodek dobra. Duchovnost a podstatu můžeme najít v obyčejných věcech a stejně tak i navenek zářivá duchovní cesta může být převlečeným konzumem a lpěním jiného typu.

I Siddhartha si prošel mnoha fázemi, které ho postupně přivedly k životní moudrosti a osvícení. Byl asketou, následovníkem velkého učitele, kterého opustil, aby dal přednost svojí cestě. Byl bohatým obchodníkem a nechal se svést krásnou ženou. Byl otcem a převozníkem. Čerpal z nekonečné moudrosti řeky a prostého bytí.

Kniha dává pocítit, že každá jedna část života Siddharthy byla stejně důležitá. Nic nejde oddělit. Vše je o přijímání života v jeho celistvosti. Co odmítáme, to se vrátí z druhé strany, abychom mohli pochopit. Abychom se naučili nelpět na jedné variantě. (Krásně to ukazuje i dnešní facebook, zkuste se ostře vymezit vůči něčemu, nebo pro něco a okamžitě dostanete vymezení zpět ve formě jiného názoru, pravdy,.. Je to přirozené.)

Když píšu tyto řádky, tak jsem si vzpomněl na další krásnou knihu..Egypťan Sinuhet od Mika Waltariho. I ta ukazuje život ve všech barvách. Mnoho zisků a mnoho ztrát hlavního hrdiny. Pomíjivost všeho. Zůstává zkušenost, naplněný život a vypravěč-pozorovatel toho všeho dění, které se neustále mění.

Celistvost zkušenosti

Byl jsem ještě mladej kluk, když jsem se poprvé setkal s Eduardem a Mílou Tomášovými. Vnímal jsem, že tady je esence. Někdy ve čtrnácti jsem si dělal výpisky z Tao te ťingu. Četl jsem Carla Gustava Junga a začal jsem hledat cestu k duchovní realizaci. 🙂

Teorii však potřebovala dohnat osobní životní zkušenost a ta zahrnovala později i fáze, kdy jsem zavrhoval veškeré duchovno a dělal jsem prachsprostou kariéru v nadnárodních firmách a hnal jsem se i za hojností. Tehdy mi více imponovaly knihy od Kiyosakiho, Tony Robbinse, Boba Proctora, četl jsem i něco od Trumpa (i když teď docela pochybuji, že to napsal on). Zajímalo mne, jak spojit upřímnou duchovní cestu s hojností v životě po všech stránkách.

Když jsem v Karibiku pracoval na zaoceánských lodích, tak jsem jednou zajišťoval internetové připojení a satelitní volání pro spirituální pár, který si zamluvil celou loď na svůj týdenní seminář (3500 lidí). Pamatuju, jak jsem zkoumal, jestli to mají opravdově, nebo je to jen marketing. :))

Všechno to byly důležité dílky do skládačky na mojí cestě, které až teď doceňuji víc. Semtam si vzpomenu na Cestu pokojného bojovníka od Dana Millmana. Ten objevil poměrně brzy duchovní rozměr, svého učitele…a pak se na roky obrátil ke běžnému životu bez spirituality. Práce, rozchod, účty,.. I pro mne přišlo vystřízlivění z dosahování vnějších hmotných cílů a dal jsem se pak načas jógovou asketickou cestou. Jedny cíle jsem vyměnil za jiné.A do jisté míry jsem pohrdal některými kvalitami, které život přináší. Asi potřebná fáze. I když jeden extrém za druhý.

Ta pravá cesta?

Chápu nadšení některých lektorů a učitelů, kteří něco objevili. Najednou mají pocit, že to je to pravé a musí to okamžitě předat dál. Co funguje jim, nemusí fungovat už tolik druhým v místě jejich cesty a kontextu jejich životů. Můžete předávat hloubku učení Advaity tomu, kdo nikdy nenašel naplnění v materiální a vztahové oblasti? Ano, můžete. Každý střípek dobrý a ve správný čas vyjde na povrch. Ale je dost pravděpodobné, že si ten člověk cestou ještě udělá pár odboček, aby doplnil potřebné zkušenosti zcela jiného typu. Nakonec je vše, jak má být. 🙂

Respekt k cestě druhého

Dnes jsem nesmírně vděčný za všechny fáze, kterými jsem si doteď prošel. Umožňují mi intuitivně pracovat s každým z jiného místa a přitom zůstávat sám sebou. Je mi úplně jasné, že když píšu články, tak v nich každý vidí něco jiného a spojí se s něčím jiným. To mě taky baví. Ten rozptyl, ze kterého si každý vybere, co zrovna potřebuje. Neomezuju se na žádnou doktrínu, náboženství, ani filozofii a tak mám volné pole působnosti. Stejně tak i co se týče metod svojí práce s lidmi. Důležitá je praktická využitelnost v běžném životě.

V minulosti jsem se s tím v sobě trochu pral. Nebyl jsem si jistý, jestli nemám pracovat s lidmi jen z pozice jednoho přístupu, který vnímám na spirituální cestě nejpřínosnější. Pak jsem si uvědomil, že to po mně život nikdy nechtěl. Jinak by mi nedal tu různorodou sbírku zkušeností. Dnes mohu pracovat stejně tak dobře s jógovým asketou a zen buddhistou, jako s IT specialistou nebo manažerem v nadnárodní korporaci. Všichni současně obohacují i mne a umožňují mi lépe pochopit a docenit části života, kterými jsem si prošel.

Volím si poměrně volné metody práce, kterými jsou meditace, konstelace a rituály. Sám hodně pracuji poslední roky s neduálním přístupem k životu, s přímou cestou, která vyplynula ze všech dosavadních zkušeností na mé cestě. Tento přístup se hodně promítá do celé mé práce, bez ohledu na metody, např. můj konstelační styl se tak postupně mění. Je to takříkajíc v tichu mezi slovy, ve svobodném prostoru na seminářích.

Osobní volba

Věřím, že je třeba najít ten správný balanc mezi vnější inspirací a vlastní, vnitřní praxí. V této době to platí více, než kdykoliv dřív. Je snadné přehlcovat se lákavými informacemi a vydávat to za duchovní cestu nebo osobní růst. Stačí k tomu účet na facebooku, nebo předplatné na Audible. 🙂

Kdyby nebylo inspirace od moudrých a zkušených učitelů, šel bych pravděpodobně mnoha slepými uličkami a bylo by mnohem víc pokusů a omylů.  Současně vidím, jak pro mne bylo cenné některé učitele včas opustit, i za cenu dalšího vlastního tápání a objevování. Každý dobrý učitel věří, že to, co předává je prospěšné a těší ho, když má účastníky, žáky, či předává dalším učitelům. Skvělý učitel také pozná, kdy máte jít už svou cestou. Vlastní cesta je prostě nedocenitelná.

Je to celé jako s nádechem a výdechem. Neustálé směřování k rovnováze v životě.

Představte si, že právě teď máte dvě možnosti. Do města přišel Buddha a můžete naslouchat dvě hodinky jeho hluboké moudrosti. Nebo půjdete, sednete si na pěkném místě k řece a budete si jen tak pozorovat.. Na životě je krásné, že není správná, ani špatná odpověď. 😉

Top