(Ne)jistota, manipulace a svoboda

Úžasná doba. Nikdo neví, co bude za rok. Tak to bylo vždycky, ale tentokrát to asi platí více, než kdykoliv předtím ve známé historii světa. Svět je komplexní a rychlý. Zítra může být úplně jiná situace, jak geopoliticky, ekonomicky, ekologicky, technologicky,.. Je zázrak, že to celé ještě nějak drží pohromadě. Je tu doba naprostých kontrastů. Nikdy nežilo tolik lidí v odlišných světech. Nikdy jsme k sobě neměli současně tak blízko, i daleko. Někde máme 21. století s rozvinutou kulturou a technologií a jinde taky středověk, se vším, co k němu patří. A v tom jednom je vždy i zárodek toho druhého.

Všichni přicházíme na tento svět s podobnou výbavou na úrovni těla, mysli a duše jako před sto lety, před tisíci lety, před deseti tisíci lety. Ale teď zpracováváme každý den víc informací, emocí a situací, než kdykoliv předtím. Ve školách většinu z nás nikdo neučil, jak s tím vším pracovat.

Celé to vede k pocitu ztráty životních jistot. Jistota jako komodita získává na ohromné ceně. Lidé mají jistoty prostě rádi. V nejisté době o to víc. Máme v sobě potřebu základních jistot zabudovanou. Biologicky. Rodem.

Je to tak lákavé podlehnout vábení. Chceme věřit. Tohle je produkt, politik, zaměstnavatel, služba…a zajistí mi to a ono.

Čím víc tlaku je na nás vyvíjeno, tím víc jdeme do obrany, tím víc se uzavíráme a tím větší garance potřebujeme. Tím víc venku hledáme. A tím víc tady je chytrých populistů, marketérů, novinářů, prodejců, kteří mají žně.

Do momentu, než si uvědomíme, že máme vždy volbu.

Ta volba je v nás. Viktor Frankl před lety v koncentračním táboře přišel na to, že ať už jsou vnější podmínky jakékoliv, tak máme vždycky, tam uvnitř, volbu. Rozhodnout se pro reakci, pro úhel pohledu, který je tvořivý. Rozhodnout se pro vnitřní alchymii, kdy nežádoucí stav proměníme v něco užitečného.

Nebyl to jen on. Byli a jsou další. Nelson Mandela. Gandhí. Dalajlama. Stephen Hawking. Elon Musk. Vnitřní transformace vede vždy k vnější transformaci.

Je na nás, jestli se dokážeme uvolnit v podmínkách, ve kterých právě žijeme a nalezneme, skrze vnitřní alchymii, svobodu. Jako žena, která v dospělosti postupně oslepne a místo aby zavrhla život, tak se životem nechá vést a stane se výbornou sochařkou. Jako muž, který ochrne a tak, jak upadá jeho tělo, rozkvétá genius jeho mysli. Jako rodiče, kteří najdou velkou hloubku a štěstí ve výchově a lásce postiženého dítěte.

V zásadě máme dvě volby. Můžeme se životu uzavírat, nebo otevírat. Změna je nositelem strachu, nebo příležitosti. Je to jen na nás. Znám ve svém životě oboje a oboje pro mě je zpětně cenné. Jedno by bez druhého nebylo. Ale víc a víc si teď vybírám otevřenost životu. Je to báječné, každodenní dobrodružství.

Jedno máme společné všichni. Ať už svůj život nasměrujeme jakkoliv a kamkoliv. Za pár desítek let, za dvacet, za padesát, za sedmdesát, nakonec umřeme. A pravděpodobně přijde okamžik, kdy se nám promítne náš život a budeme se dívat na hodnoty, podle kterých jsme žili. Pro mě je velkou životní hodnotou svoboda. Projevuje se v mém životě skrze neomezenou tvořivost, otevřené vztahy a hojnost.

Svoboda. Je nádherná a děsivá zároveň. Není se kam schovat. Není se o koho a o co opřít. Vstříc velké svobodě si uvědomíme, že jsme docela sami.

Vidím, že s tím, jak svoboda přichází a dává, tak si také něco bere. Bere si moje jistoty. Je to stejný pocit, jako když jste pečlivě zbudovali krásnou a bytelnou slonovinovou věž. Nějakou dobu si ji hýčkáte a udržujete a najednou ji vidíte rozpadat se na prach.

A zůstává jen volný prostor.

A v tom prostoru je možné všechno.


Fatal error: Can't use function return value in write context in /data/web/virtuals/53752/virtual/www/wp-content/themes/responsive/footer.php on line 112