V této (ne)technice spočívá skutečný základ celé emoční inteligence. Ač je to tak jednoduché, pro většinu lidí je to nesmírně obtížné, protože se roky a roky cvičili v přesném opaku – v úniku a reaktivitě.
Jádro práce s náročnými emocemi je:
Být vědomě s emocí a dovolit jí být, aniž byste jí vzdorovali.
Když (například) někdo řekne něco, co ve vás vyvolá bolestnou emoci, tak..
1 Dáte plnou pozornost místu v těle, kde danou emoci cítíte. Ať už je to tlak, sevření, tupá či ostrá bolest,..
Dát plnou pozornost emoci znamená, že necháte být a neřešíte myšlenky, které emoce vyvolala. Alespoň načas neřešíte životní situaci, do které jste se dostali, kromě situací, kdy je rychlá akce potřebná.
Neřešíte spouštěč emoce – člověka, ani situaci, která emoci vyvolala. Přijímáte zodpovědnost za svou emoci, která byla vyvolána na povrch. Takže pokud například emoce vyvolá bolest na solaru, vaše pozornost jde právě tam a zůstává v dané části těla.
2 Dovolíte tomu být – emoci i fyzické odezvě ve vašem těle a současně jste s tím pozorností přítomní co nejvíc. Aniž byste byli v rezistenci. Co znamená rezistence? Rezistence znamená, když se emoce snažíte jakkoliv zbavit.
Jdete do odporu proti fyzickému pocitu, který ve vás vyvolává.
Stáhnete se v dané části těla, zavřete se. Opakem je uvolnění, otevření, i do bolestných emocí a pocitů.
I kdyby se vám zatím nedařilo uvolnit část těla, ve které emoce nejvíc působí, tak postupně uvolňujte ostatní části těla,…když je stažené břicho, zaměřte se nejprve postupně na ostatní částí těla – ramena, krk, končetiny, tím, že dýcháte, pohybem uvolňujete, jste vědomě pozorní. A pak se vraťte zpět k citlivému místu a dejte mu plnou pozornost.
Vědomí a dech udělá uvolnění v těle za vás. Kdyby to nefungovalo, můžete naopak párkrát stáhnout svaly v břiše, ramenou, atd. a následně uvolnit a dýchat. Stažení svalů přinese uvolnění.
Kde se lidi většinou zaseknou: Tím, že začnou bojovat se „spouštěčem“, který v nich emoci vyvolal. A tím, že začnou o emocích a pocitech přemýšlet, začnou je analyzovat hlavou. Pak nemohou cítit to, co právě probíhá. Je to zvyk.
A je to způsob, jak emoce opět zatlačit hluboko v sobě…dokud je nevyvolá další spouštěč.
Když se tak stane s čerstvě spuštěnou emocí a uvědomíte si, že jste zpět v hlavě, tak se neobviňujte a prostě se skrze dech a vědomou pozornost vraťte do té části těla, kde je emoce stále živá. Myšlenky si mohou jet dál, ale postupně ustanou, protože nejsou živeny a rozvíjeny.
3 Zůstaňte s nepříjemným pocitem v těle, dokud nepřestane působit, neprojde takříkajíc „skrz“, dokud se nerozpustí. Klíč je v tom, abyste si dokázali dát prostor na práci s náročnými emocemi.
Pokud je tady bolestný pocit i po deseti minutách a vy se stále uvolňujete, tak neposlouchejte vaši hlavu, když vám říká, že to „nefunguje“. Skutečně se rozhodněte dát emoci v těle plnou pozornost. Relaxujte „do ní“, uvolňujte se, prohlubujte vědomou pozornost.
Tohle potřebuje nejlépe pravidelnou praxi. Je to cesta k vnitřní svobodě, cesta ze zraněného ega, které je živené zadržovanými emocemi minulosti a brání nám žít ve svobodě, pocitovosti, tvořivosti a radosti.
Důležitá poznámka pod čarou:
Pokud to celé děláte proto, abyste se zbavili nepříjemného pocitu, nepříjemné emoce, tak jste v rezistenci. Dokud jste v rezistenci, tak účinek bude vždy omezený. Skutečně DOVOLIT emoci být znamená, že nechcete, aby odešla. To není masochismus, ale skutečné přijetí, které umožní uvolnění jakékoliv zacyklené & zadržované emoční energie. Tohle je vaše energie a skrze nepřijetí a odpor byla zadržována často desítky let.
Uvědomte si, že daná emoce je tak intenzivní proto, že po letech odmítání potřebuje vaši plnou pozornost a přijetí. Potřebuje být skutečně vnímána a procítěna. Jakmile tohle skutečně pochopíte – a rozhodnete se pro změnu – tak přichází vnitřní osvobození.
Většinu emoční bolesti způsobuje právě naše rezistence. S uvolněním a vědomím je mnohem snazší být s čímkoliv, co nám v minulosti mohlo přijít k nevydržení. To nevydržení způsobujeme my sami tím, že něco ve svém životě nechceme. S praxí se vše změní.