Sami sobě

V životě jsou momenty, kdy si potřebujeme říct o podporu zvenku. Někdy jsme v kruhu a prostě nevidíme, v čem se motáme. Jiný pohled, jiná perspektiva je tím, co nás může otevřít pochopení pro sebe i pro situace, ve kterých se nacházíme…

Kdo však zná naši životní cestu lépe než my sami? Kdo s námi byl 24 hodin denně po dvacet, třicet, čtyřicet, padesát let? Kdo viděl všechny vrcholy i pády, procházel všemi silnými, emotivními momenty. Zažíval velkou otevřenost a lásku i odpojení a plochost, které chrání před bolestí?

Naši rodiče, sourozenci, naši partneři mají často velký vhled do nás samých, ale nikdo nezná celý obrázek tak dobře, jako my sami.

To má velkou hodnotu. Ve své podstatě jsme sami sobě léčiteli i učiteli.

Nepředpokládá to ani tak znalost metod, technik, nebo návodů jako spíš schopnost podívat se v sobě i do těžkých, hutných a tmavých míst. Je to o našem upřímném záměru, abychom žili svůj život plnohodnotně, s přijetím své lidskosti a s využitím svých darů.

Za roky práce s lidmi jsem pochopil, že pravděpodobně není nikdo, kdo by si v sobě nenesl nějaký ten stín. Je to součást toho, být člověkem. Máme v sobě citlivá, bolavá místa, kde jsme byli nepřijatí, nevidění, nedocenění…často to celé vzniká i formou nejrůznějších nedorozumění. 

Důležité je, že máme všechno, co potřebujeme, abychom poskytli léčení sami sobě. Někdo potřebuje nejprve získat dostatek životních zkušeností a nadhledu, který žití přináší. Jiný je už teď připravený otevřít životu všechny části sebe. A dát sobě, co tak dlouho hledal u ostatních.

To, co v nás léčí, i na úrovni těch nejstarších bolístek, našich zraněných dětských částí, je naše chápající, přijímající vědomí – naše vědomá pozornost.

Je to stejný pocit, jako kdybychom objali sami sebe.

Začíná to malými krůčky a záměrem uzdravit sami sebe, pustit se zbytečného utrpení. Tím se otevřeme inspiraci a podpoře ze všech stran.

Vědomí v nás neléčí tím, že by se snažilo něčeho zbavit, něco uzdravit. Prostě prostupuje vším, co je naší součástí, bez hodnocení a podmínek. Součástí procesu je, že části nás, které byly dlouho zraněné, neviděné, plné studu a bolesti jdou takříkajíc ven na světlo. Po letech máme konečně kapacitu něco takového umožnit.

Tohle je spíše nahodilá praxe. Nevytváříte techniku, ani metodu. Prostě objevujete, co funguje právě vám. Když z toho uděláte metodu, je vždy riziko, že se účinek postupně vytratí. Jediné, co je třeba, je obnovování své bdělé pozornosti tělesným vjemům, emocím a pocitům v momentech, které to vyžadují.

Vědomou pozorností tak může být řada věcí propuštěna. Co je uvědoměno na hluboké úrovni se nemusí již dokola opakovat a připomínat nejrůznějšími situacemi v našich životech.

Hloubku a šíři našeho vědomí můžeme ve svých životech rozvíjet. Je to trochu paradox, protože vědomí každého z nás JE již ve své podstatě neomezené. Většina lidí je však natolik ztotožněna s tělem, myslí a svými pocity a emocemi, že jim uniká jejich skutečná podstata.

My sami jsme vědomím, jsme tím, co je současně i naším nejlepším nástrojem. Jsme tím, co je na pozadí našich myšlenek, pocitů a vnějších i tělesných vjemů. Tohle prožité pochopení přináší lásku, svobodu a radost v životě. S tímto pochopením se váš život změní v samotných základech. Vaše esence inspiruje každodenní bytí, konání, myšlení a cítění a přirozeně vede k harmonii uvnitř i venku.

Prožitek je více, než tisíc slov.

Pokud jste připraveni přihlásit se ke svému největšímu daru, tak máme ještě volná místa na nedělní seminář Ve Světle Vědomí , který půjde v tomto tématu do hloubky.

Top