Tělo, vědomí a láska

Vydali byste se na cestu kolem světa trabantem? 🙂 Někteří určitě ano a vzniknou z toho skvělé cestopisné filmy. Většina lidí raději pojede autem, ve kterém se cítí pohodlně. Zvolí si auto spolehlivé, které hodně vydrží a zvládne i skutečně náročné situace a terén. 

Náš život je jako cesta kolem světa. 

Jsme zas a znovu vystavováni nejrůznějším situacím, některé z nich mohou být celkem náročné, unikátní a nové. Nevozíme se ale stále v autě, vozíme se ve svém těle. 

Sice nemůžeme změnit „model svého těla“, ale na rozdíl od auta má naše tělo možnosti, o kterých většinou ani netušíme. Když pochopíme energetiku svého těla, změní to náš život.

Při své práci vidím, že hodně lidí naráží na limity svého těla. Hovoří o otevřeném srdci a vědomém přístupu k životu. A jejich tělo přitom může být plné nejrůznějších fyzických omezení a energetických bloků, které jim brání, aby to, o čem mluví, mohli skutečně žít v každodennosti. 

Některé věci na svém těle nezměníme a mívá to dobrý důvod, jiné se dají změnit relativně rychle a my si říkáme: „Proč jsem nezačal/a dřív.“

Když není tělo v pořádku, není snadné se v něm skutečně uvolnit. 

A bez uvolnění v přítomnosti se těžko žije vědomý život. Bez vědomého života vlastně nežijeme, nejsme skutečně tady. Náš život je sledem naučených návyků a reakcí. A přijde nám to normální, protože to je běžný stav člověka 21. století. 

U některých lidí přesně víte, co řeknou, co udělají, ať je potkáte jednou za rok, nebo za pět let. Je to stále stejné. Žijí bezpečně ve vyjetých drahách. Nedovolují životu, aby do nich skutečně „vstoupil“, protože by mohl vyvolat něco, s čím si nebudou vědět rady. A to nechtějí zažívat.

Tuší, že kdyby se vydali na „neprobádanou půdu“, tak ztratí pracně udržované představy o sobě. Přijdou o kontrolu, díky které alespoň nějak „fungují“. 

Jak můžeme milovat, když máme „zavřené“ tělo a vlastně necítíme?

Nevnímáme svou energii, ani energii druhých? Znecitlivujeme se vůči tomu nepříjemnému, ale pak nemůžeme cítit ani to příjemné. A tak hledáme silnější stimuly, které nás ještě víc znecitlivují. Je to začarovaný kruh.

Můžeme fyzicky cvičit každý den a cítit vitalitu ve svém těle a přesto být „zavření“. Máme navenek hezké tělo, ale co z toho, když jej skutečně nevnímáme. 

Až v momentě, kdy se dostaneme k energetické práci s tělem, tak to je příležitost pro skutečnou vnitřní transformaci.

Tahle transformace pak působí ve všech oblastech našich životů. Je cestou k láskyplným vztahům, i neomezené tvořivosti v našem povolání & poslání. 

Jsme skutečně šťastní, když si dovolíme být celiství.

Obzvlášť v duchovnu a spiritualitě se často (pod)vědomě odmítá to pozemské a velebí vše božské, to „vyšší“. Jenže to pozemské je božské jakbysmet. 

Unsplash, Matej Rieciciar

Při své práci podporuji muže a ženy v přijetí všeho, co k nim patří. Jak můžeme být spokojení ve svých životech a vztazích, když na sobě odmítáme fůru věcí.. Sebe si nosíme všude a filtr naší vnitřní nespokojenosti ovlivňuje celé naše životy, i kdybychom navenek měli vše.

Často něco v sobě odmítneme, někam to schováme a raději na to zapomeneme. A pak se divíme, proč se nedokážeme radovat ze života jako to malé dítě, které vidíme na pískovišti. 

Proč tlumíme svou energii, proč se zavíráme?

Protože by jinak vyšly na povrch staré emoce, nejrůznější bezmoci, marnosti a strachy, které jsme uložili hluboko ve svých tělech. 

Naše těla dokáží účinně ukládat energii. Dokáží uložit i nevyjádřené emoce ze situací, které jsme ve svých životech neměli kapacitu zvládnout. Do té doby, než máme schopnost je zpracovat. Jenže řada lidí jen donekonečna „ukládá“. 

Tyto emoce v nás pak zůstávají jako uvězněná a dlouho zadržovaná energie, která se čas od času ozve, že by už potřebovala propustit.. A my se divíme, proč se nám něco děje stále dokola – v našich vztazích, v každodenních životech. 

Když něco vyplave na povrch a je to nepříjemné, tak se často stáhneme, zareagujeme na ty, kteří to z nás vyvolali a opět „to zatlačíme“ někam v sobě – do svého těla. Je to naučený návyk.

Proto tolik lidí raději zůstává – tělesně a energeticky – ve stavu přežívání.

Podvědomě ví, že kdyby navýšili svou energii a uvolnili se, tak vyplave na povrch to nepříjemné. Volí si bezpečí a jistotu na úkor plného života. 

Neuvědomují si, že většinu těch nepříjemných stavů vytváří jejich pocit odporu a rezistence k dlouho zadržovaným emocím a pocitům. Většinou naše představy o něčem jsou horší, než bývá realita. 

Vězníme sami sebe mřížemi, které jsou vlastně iluzorní. 

V momentě, kdy se naučíte uvolnit se vědomě i se svými náročnými emocemi, tak mohou konečně odejít. S tím se osvobodí část naší energie. A to je pocit k nezaplacení. 

Není to tolik o technice, je to o důvěře v život. Je to o ochotě vystavit se i tomu nepříjemnému v sobě, protože nemáte co ztratit. Můžete jen získat. 

V desetileté klientské praxi s muži a ženami vnímám, že bez těla to opravdu nejde. Jakákoliv forma osobního rozvoje, či spirituality, která není celistvá, narazí nakonec na limity toho, co odmítá. 

Je potřeba zahrnout celek. 

Tělo, mysl, srdce i duši. 

Když žijeme většinu svých životů nepřirozeně, tak pro nás bude to přirozené nakonec nepřirozené. 

S podporou těch, kteří se rozhodli vědomě pro přirozenost, to můžeme změnit. 

Třeba nevíme, co přesně hledáme. 

Jen cítíme, že potřebujeme žít jinak. 

Vnímáme tichý hlas svojí duše, která nás volá ke změně. 

~

Jednou za rok připravuji šestidenní seminář, který probouzí skutečnou vnitřní transformaci. Je o těle, vědomí, lásce, síle a energii. To vše v bezpečném prostoru, ve kterém si můžete dovolit být skutečně sami sebou a nacházet cestu k vnitřní svobodě. 

Procitnutí do Života: http://www.orsag.info/akce/procitnuti_zivota/ 

Top