Účast na životě

`A nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.` Platón

To není politická agitka. Sám na politiku nemám žaludek a stačily mi nějaké čtyři roky ve vysokoškolském senátu, kde se na mě politikařilo ažaž. Nevěřil bych, jaké se mohou rozjet na studenta tlaky a manipulace při volbě  rektora. Byla to přesto škola života. A příležitost. Třeba setkat se jako zástupce studentů s Václavem Havlem, kterého jsem vždy respektoval.

Důvodem k tomuhle malému článku jsou veřejné události poslední doby, které mě vedou k rozjímání nad tím, jak moc se jako jednotlivec mohu účastnit na tom, co se děje kolem mě.

Dnes je u řady lidí běžné, že se prakticky vůbec neúčastní (veřejného) života. Ti vědomí, spirituální a duchovní se nechtějí nechat `stáhnout`. Tím, že by se vymezovali vůči `zlu` ve společnosti, tím, že by vůči něčemu bojovali. To dává samozřejmě z duchovního hlediska smysl. Často to však vede k pasivitě, která má v důsledku vliv na prostředí, ve kterém žijeme. Mladí lidé dnes nemají příklady, jsou pasivní celkově a obecně jsou trendy podporováni jen v individualismu a egoismu. Reklamy, selfie tyče, sociální sítě… Vše vede k já, já, já. Řada starších je zase cynická a nevěří, že by se něco mohlo kdy změnit a jen si zanadávají.

Tohle se dnes ohromně hodí některým našim politikům a potenciálním oligarchům. Lidem, kteří, z vnitřního strachu, hladu a prázdnoty, touží po moci. A potřebují ovládat a kontrolovat vše kolem sebe.

Řadu let jsem patřil do skupiny lidí, kteří jdou raději meditovat, mluví hezky, šíří jen pozitivní vibrace a bylo pod jejich úroveň vůbec se některými společenskými tématy, natož politikou, zabývat. Byla to asi nezbytná součást mého vývoje.

Postupně jsem si uvědomil, že aniž bych vnitřně bojoval, tak mohu přispět. Je mnohdy důležitější JAK něco děláme, než CO děláme. Nemusím se tvrdě vymezovat a vytvářet další odpor a přesto mohu dělat aktivní kroky. Podepsat se pod petici, které věřím. Nasdílet informaci, která je užitečná. Postavit konstelaci, která odhaluje širší společenské souvislosti. Udržovat si vnitřní mír. Vést jedince i skupiny k osobní zodpovědnosti. Jít k volbám. Vyjádřit se k tomu, jestli chci, aby vykáceli většinu stromů v parku. Dělat ve svém životě kroky k trvalé udržitelnosti lidstva na této planetě.

Všechno se to sčítá. Drobné vnější a vnitřní změny u mnoha lidí vedou nakonec k velkým, celospolečenským změnám.

To jsou moje způsoby a vaše mohou být úplně jiné. Respektuji, že každý je v jiné fázi své cesty, má jiné hodnoty. Nechte se inspirovat lidmi, se kterými právě teď myšlenkově, hodnotově a pocitově rezonujete. Buďte součástí života naplno. Narodili jsme se do úžasné a rozmanité doby.. Je škoda vybrat si pro život jen malou část a zbytku se neúčastnit. Přesto to často děláme. Na základě našich omezujících představ a přesvědčení. Ze strachu, že bychom byli vyloučeni, odmítnuti ze skupin a `kmenů`, ke kterým náležíme.

Pro mě je velkou inspirací současný Dalajlama. Stačí si pustit jeho poslední rozhovor na ČT 24 (22.10.2016). Je fascinující, s jakým přijetím, nadhledem a láskou dokáže hovořit. Není to bojovník. A taky nesedí někde v jeskyni, oddělený od života. Je aktivní ve veřejném životě jako málokdo. Sám se inspiruje od lidí, které by jiní brali jako konkurenty, či opozici. Baví se se všemi. Se světovými lídry, duchovními představiteli, fyziky, biology,.. A podívejte se, co právě způsobila jedna jeho návštěva u nás v ČR. Vše se rozkrývá a jde na povrch.

On se nesnaží druhé změnit, on změnu umožňuje. 😉

Top