Vše pomine (a proto je to tu boží)

Čas od času nám existence připomene, že vše je pomíjivé. Včetně těch velkých, lidských staveb, které byly stavěny do krásy a velikosti jako „věčné“ monumenty. Vloni jsme na Notre Dame střeše, která už není, měli možnost s rodinou být.

Pálilo slunko, provoz byl jednosměrný, takže jsme tam mohli spočinout tak na půl hodiny, než jedna skupina dojde nahoru a my budeme moci jít dolů. To zastavení bylo nejvíc. Lidé kolem z toho byli dost rozmrzelí, jak to tam „není zařízené“ a zpozdí se jim harmonogram. Stavitelé ve středověku holt na všechno nemysleli. 🙂 Vypadalo to, že Notre Dame byl pro mnohé samozřejmostí na dlouhém seznamu památek pro daný den. Dnes se na to možná dívají jinak..

Mimochodem, 15. dubna (1912) se potopil Titanic.

Zkáza ve větším měřítku nám připomíná.. Současný moderní člověk totiž většinou není smířený s konečností věcí. Není smířený ani se smrtelností svého těla.

Smířený být ani nemůže, protože není spojený se svou vnitřní esencí. Není spojený sám se sebou. Nepíšu o náboženství. Spíše o osobní zkušenosti, kdy si člověk uvědomí, že není zdaleka jen toto tělo, ani intelekt. Tuto zkušenost může zprostředkovat meditace. Našim předkům tyto hluboké, niterní zkušenosti přinášely i tradiční rituály. Někdy přijde člověku toto „požehnání“ samo od sebe. Třeba někde na ulici. Nebo při procházce lesem. Když si člověk dovolí vše pustit a být. Pak si uvědomí, že přes všechno pomíjivé je tady něco, co je trvale přítomné. Za všemi prožitky, smysly a myšlenkami..

O budování a přirozené spiritualitě

Kultury, které smířené se svou pomíjivou, tělesnou existencí byly, i díky svému duchovnímu přesahu, nepotřebovaly tolik budovat. Věděly, že formy (věci, vztahy,..) zanikají, aby mohly další formy vznikat. Ale esence (energie) se nikdy neztrácí..

Lidé byli spokojení s tím, co jim zajišťovalo každodenní obživu. S tím, co podporovalo vzájemné soužití a radost ze života. Měli svoje rituály, které byly „výživou“ pro jejich srdce a duši. Rituály byly spojením s tím „neviditelným“ v nás a kolem nás. Zdravou spiritualitu poznáte i podle toho, že nepotřebuje přílišnou pompéznost a velikost. Jde v souladu s každodenností a přirozeností přírodních cyklů.

Na budování není nic špatného. Často je to nádhera pro mnoho dalších generací. Přišli jsme sem tvořit a žít na všechny způsoby. Když však budují lidé, kteří už se nevnímají jako součást celku (přírody, kosmu, existence), tak může toto budování vést k sebezničení. To je nám připomínáno právě teď..

Žíznivý u pramene

Když nejsme uvnitř spojení s tou tichou esencí, která je za všemi formami, tak nám neustále něco chybí. Hledáme to někde venku…nakupujeme, budujeme svůj odkaz, jdeme ze vztahu do vztahu, honíme se za prožitky, zkoušíme si z toho života urvat co nejvíc…a nic nás přitom nenapojí.

Jsme těmi žíznivými u pramene čiré vody.

Čas od času…často když zanikají ty nejkrásnější, dlouho trvající věci kolem nás, boří se dlouholeté vztahy a končí velké kariéry….máme příležitost otočit se dovnitř. A objevit to nejkrásnější…uvnitř sebe. A pak i kolem nás, pod všemi formami tohoto světa.

Přidejte se na čtyři dny naplněné tancem, relaxací a pohodou. Připravujeme pro vás nejkrásnější ze starokeltských svátků: Beltain. Tento a další keltské svátky jsou v naší krvi. Jsou součástí darů naší minulosti. Podpora a požehnání k nám v tuto dobu proudí od našich předků skrze tyto tradice. Beltain je příležitostí ke spirituálnímu i tělesnému rozkvětu. Ve videu v pozvánce jsou ohlasy několika účastníků z roku 2018. Do 23. dubna máme velikonoční slevu 15 procent pro nové účastníky a 30 procent pro všechny přihlášené na cyklus Nebe na Zemi. Další info, krátké video a přihlášky na letošní Beltain jsou v kalendáři akcí.


Fatal error: Can't use function return value in write context in /data/web/virtuals/53752/virtual/www/wp-content/themes/responsive/footer.php on line 112