„Beru to za tebe mami.“ „Místo tebe já, tati.“ Často vidíme své rodiče nést „obrazně“ velká břemena: nejrůznější rodové zátěže, osobní karmu, nemoc, která přináší větší hloubku. Pro nás, jejich děti, je však těžké vidět rodiče s břemeny. Rodiče jsou celý náš svět..
A tak se zkoušíme udělat větší..
Když nese náš rodič břemena, má současně i sílu, aby je mohl nést. Když na sebe vezmu břemena, která mi nepatří, má to své důsledky. Ta břemena nejsou moje a na mne jsou prostě příliš. Často to pak neslouží mému zdraví. Nebo mé schopnosti žít své vztahy. Nemohu pak žít svůj život, se vším, co k němu patří.
V dospělosti zapomeneme, že stále neseme ta břemena, která nejsou naše. Je nepohodlné si přiznat, že naše nesení břemen za druhé vlastně nikomu nepomohlo. A to nepohodlné raději vytlačíme do nevědomí.
Zůstávají jen nepříjemné pocity, nedostatek energie, tušení, že něco není, jak má..
Pochopení souvislostí přináší osvobození a dává nám prostor začít si žít „to svoje“.
A proto pracuji skrze prožitkovou, terapeutickou, koučinkovou metodu konstelací.
Termíny najdete v mém kalendáři akcí.