Naše společnost je pohodlná. Alespoň ten hlavní proud. A tak říkáme, že řada věcí se prostě nedá změnit. Přitom to, co považujeme za osobní, neměnné, charakterové vlastnosti je často jen důsledek nějaké vnitřní (neviděné) příčiny.
To však většina slyšet nechce. Je snadné říct:
„Tak to prostě je. To je daný. Nehrabej se v tom.“,
než si přiznat, že s něčím prostě nechci nic dělat.
(To není nutně špatně.)
Například..
„Jsem introvert. Mám raději samotu. Nepotřebuji další lidi. Vystačím si sám.“
„Jsem sova a závidím všem skřivánkům, že dokáží vstávat brzy poránu.“
„Jsem od přírody klidný, se mnou nic nehne.“
Někteří přirozeně inklinují k tomu, být sami se sebou, než s ostatními. Praxe s klienty mě přivedla k názoru, že mnoho introvertů a samotářů si svůj životní styl volí spíš z donucení. Je to jakýsi obranný mechanismus, který je chrání před zraněními od ostatních.
U citlivého člověka, který nezpracoval svá emocionální zranění z dětství stačí někdy i jedno dobře mířené slovo..a pěkně to zabolí. Mít kontrolu nad svým prostředím – být sami – může být pak velká úleva..
Někteří lidé se dokáží skutečně uvolnit, být v lehkosti, jen když jsou sami. Je to pro ně snazší, než jít do hlubších příčin, které jsou pro ně příliš bolestné a nedokáží se na ně ještě vědomě podívat.
Na druhou stranu jsou tací, kteří nedokáží být sami nikde. Říkají, že jsou prostě příliš společenští a rádi sdílí s ostatními. Tak to měli vždycky, protože jsou po tom a tom předkovi. 😉 Pod(vědomě) se mnohdy snaží vyhnout samotě, protože ta jim spouští zranění z opuštění v dětství..
Za svou praxi jsem také potkal řadu lidí, kteří část života byli sovy a část života skřivánci. Část života vstávali hodně brzy ráno a další část života spíše využívali dlouhé večery. Vím, je to v rozporu se spoustou knih. Od lidí, kteří prostě mají nějakou zkušenost a tu ospravedlňují daty, která tuto zkušenost potvrzují.. 🙂
Přitom je to prostě otázka prospěšných zvyků a pochopení pár příčin v osobní rovině. Sám jsem toho příkladem. Dlouho jsem vstával před pátou ráno a velmi mi to vyhovovalo. Klidný čas pro rozjímání, jógu, nejdůležitější práci a meditaci. Pak jsem zvyky, i s ohledem na naši rodinu s malým dítětem upravil. Teď se vracím zpátky..
Ti, kteří se považují za vyrovnané a klidné… prakticky osvícené. Jejich život je již bez vrcholů a pádů. Mnohdy naberou sebevědomí vyučovat nějak spirituálně druhé.. A druzí jim to baští. A pak přijde zlom, nějaký spouštěč a celý ten balík emocí se vyvalí ven. Pak je to všechno, jen ne klid. Jako když se protrhne přehrada.
Někdy v mladém věku zavřeme pandořiny skříňky, zahodíme klíče a předstíráme, že nikdy neexistovaly. To je však vždy jen dočasné řešení..
Společnost jako celek má velkou sílu. Když většina věří, že něco nejde, tak to má velkou hypnotickou sílu. A tak ty největší změny často přichází od těch, kteří se pohybují na okraji společnosti.
První krok ke změně je uvěřit, že změna je možná. I tam, kde jste to donedávna považovali za nemožné.. Obklopte se lidmi, kteří také posouvají své vnitřní limity a důvěřujte existenci, že vás podpoří.