Všimli jste si, že v tomhle světě jde všechno ruku v ruce? Prohlásit o něčem, že to je (jen) úžasný nebo naopak (jen) děsný, to nám možná přidává špetku dramatu do života.. Dává nám to pocit kontroly nad vlastním životem. Škatulky vytváří iluzi bezpečí.
Je to ohromně lákavý se vymezit a polarizovat s ostatními. Děláme prognózy. My proti těm druhým. 😉 Je to fajn zábava.
A má to svoji hodnotu. Můžeme tak uvolnit spoustu blokované energie, kterou jsme kdysi uvolnit nemohli. Poznáváme líp sebe. Kvůli tomu jsme tady, abychom si to užili ve všech odstínech, ne?
Zkoušíme si různé věci a když se nasytíme nějaké zkušenosti, tak přijde moment, kdy si řekneme `dost` a dáme svoji energii a pozornost jinam.
Kdo vidíte do všech nitek a vazeb, kterými se svět řídí? Můžu prohlásit, že něco je nějaké? Někdy postavíme s klienty konstelaci, která je z pohledu jednoho člověka naprosto příšerná a tragická. Ve stejný moment druhého člověka léčí a harmonizuje. Vidí v ní něco úplně jiného.
A oba mají pravdu. A to sdílení a hloubka prožitku, ač rozdílného, je víc spojuje, než rozděluje. To nás dělá lidské.
Je tady přes sedm miliard světů a každý má svoje úhly pohledu. Je zázrak, že to celé vůbec jede dál. Je to stejně nepochopitelné jako vesmír. Diktátoři někdy pomáhají a moudří muži někdy škodí. Je to o úhlu pohledu. Všichni škodíme i pomáháme naráz.
`Dobré` a `zlé`. Nejde to oddělit.
Tohle je náš svět. Paradox. Černobílej.
To pochopení není hlavou. Je pocitama. Na úrovni těla. A neznamená to, že se něčeho vzdáváme. Dál hrajeme svoje hry. Máme svoje názory. Jsme sami sebou. Jen přijde víc lehkosti.
Jak poznáte, že se to (pochopení) stalo? Poznáte to tak, že se vám hodně uleví. 😉