Cesty se nakonec potkají

Tao, Zen, Advaita, Tantra,… Všechny prastaré tradice vedou k té stejné Esenci. Mistři všech tradic (i bez tradic) jsou si navzájem jako bratři a sestry, protože zažívají stejnou zkušenost propojení s Celkem. Zažívají spojení s láskou uvnitř sebe a okamžitě poznají ty, kteří to mají stejně jako oni. 

Taoistický mistr si bude rozumět s realizovanou kašmírskou tantrikou beze slov. Potkají se jednoduše dvě duše, které poznaly podstatu a žijí ji bez okázalostí ve svých každodenních životech. 

Jsem zastáncem toho, že spirituální cesta člověka potřebuje zahrnout vše, i naše tělo. To, vůči čemu se vymezujeme, to se stane nakonec vždy naší brzdou, naším stínem, který nás nenechá jít dál, dokud se „k tomu neviděnému“ neotočíme. 

Skutečná duchovní cesta není náboženství, sekta, či církev. 

Můžete vytvořit strukturu a řád, které přitáhnou ty, kteří hledají jistotu a bezpečí. Pokud se zaměříte na formu, na příkazy, zákazy, složité obřady a zapomenete na esenci, je to cesta ke stagnaci, pomíjivé moci a úpadku. Mnoho duchovních struktur nedokázalo překročit svůj stín, protože „se zapomnělo“ na tělo. 

Často se tělo upozadilo úmyslně, protože člověk, který pracuje duchovně  se svým tělem, ten se dříve či později stane neovladatelným a obrátí se ke své vnitřní moudrosti, než aby se upínal k vnějším autoritám.

Kdo vědomě & energeticky pracujete se svým tělem, tak víte, že nemáte stále kontrolu. Můžete často čekat nečekané. Některé jistoty a představy se rozpadají. Z těla se uvolňují emoce a tělesné pocity, které jste naposledy mohli zažívat před desítkami let. 

Není to vždy příjemný proces. Je to ale autentická cesta k sobě sama ve své podstatě. Je to cesta k vnitřnímu osvobození se a k prožívání přirozené radosti ze života na Zemi.

Nic se neděje náhodou

Život se postaral, abych na tělo nezapomněl. Dětství po nemocnicích a diagnózy, pro které neměli lékaři vysvětlení, to mne vedlo k hledání odpovědí mimo běžný společenský rámec. 

Zdroj: Unsplash

Přivedlo mne to ke spirituálním tradicím, které se zakládají na osobní zkušenosti a práci s tělem. Na začátku to byl jednoduše strach, že znovu nebudu moci chodit, který mne vedl do každodenní praxe. 

Dnes si svoje ranní rituály prostě užívám a jsou samozřejmou součástí života. Vnímám, jak dělají dobře tělu, srdci, mysli i duši. Nic není méně a nic více. Jakmile dám přílišnou váhu jednomu elementu, ty ostatní se ozvou. 

Péče tělu je stejně důležitá, jako meditace, všímavost, práce, nebo každodenní činnosti kolem domu & čas s rodinou. Když zapomenu na jednu část, přestávají rychle fungovat i části ostatní a přirozeně mne to vrací do rovnováhy. 

Poslouchat signály (nejen těla) to nám ušetří spoustu času a bolesti. 

Top