Vztah je práce. Vnitřní. Společná. Každodenní.
Vztah je zahrada, která vyžaduje pravidelnou péči.
Protože si tolik věcí žádá dnes naši pozornost, tak tohle zapomínáme.
Zapomínáme, že to nejdůležitější, vedle času a zdraví, jsou naše vztahy. Málokdo chce investovat do svých vztahů. Spousta lidí si raději zajde na kosmetiku, šetří na luxusní dovolenou, nebo na nové auto. Staráme se více o své zevnějšky a své věci. A platíme vysokou cenu.
Vztahový seminář? Konstelace? „Ne, díky.“ 😉 Přitom ve vztazích žijeme každý den. Podle průzkumů mají největší vliv na naši psychiku a v konečném důsledku na naše zdraví.
Mnoho lidí začíná řešit své vztahy, až když jsou v krizi. Když je vaše „zahrada“ totálně vyprahlá a plná kamení a plevele, tak už může být pozdě. Dobrý terapeut pozná, když už je pozdě i na partnerskou terapii.
Někdy prostě už není na čem stavět. Když jste si navzájem nasekali spoustu zranění svou necitlivostí a nezájmem, tak může být konec. I když se předstírá opak. Třeba kvůli dětem. (To je pro děti to nejhorší..)
A nebo to dá hodně a hodně práce najít zase společnou cestu..
Jsem zastáncem zdravých vztahových návyků. S partnerkou jsme měli štěstí na dobré učitele – terapeuty, lektory, kouče a léčitele – už v začátcích našeho vztahu.
Poznali jsme se jako dva nadšenci do osobního rozvoje. 🙂 Do mé ženy bych to tehdy „na první dobrou“ neřekl. Tak mne překvapila.. Díky tomu jsme rozvinuli společné vztahové návyky, které nám slouží dosud.
Co nám ve vztahu funguje?
Po celých 12 let společného žití si udržujeme naprosto otevřenou komunikaci. O všem. Díky tomu nám to klape po intimní stránce lépe, než před 10 lety a už tehdy to bylo dost dobré. 🙂
Sdílíme úplně vše i v materiální rovině, aniž bychom řešili, kdo má víc, nebo míň. Podporujeme se navzájem tak, aby mohla zrát naše poslání tady na Zemi. Tahle podpora někdy znamená, že se navzájem dostáváme těžce mimo komfortní zónu…
Neumíme si však představit, že bychom si něco, co je tak důležité pro druhého, zakazovali. Respektujeme se jako dvě svobodné bytosti. Může to tak být, protože tu svobodu nezneužíváme. Víme, že co dáme do světa, to se nám vrátí zpátky. Je to životní princip. V dobrém i špatném.
Postupně během let jsme se učili, dělali jsme spoustu chyb, navzájem si chtě nechtě otevírali stará zranění…ale vždy jsme si dali čas naslouchat druhému. A měli jsme vůli ke změně.. Pracujeme na sobě stále a navzájem se inspirujeme.
Mám celkem jasnou představu, kde bychom byli, kdybychom tu zahradu neudržovali… Pravděpodobně bychom spolu nebyli. Oba jsme si z našich rodin a rodů nesli celkem těžké „batůžky“. V našich rodinách se vztahy moc žít neuměly.
A dnes cítím ohromnou vděčnost.. Tohle je neocenitelné. Investovat do vztahu k sobě, do vztahů k nejbližším. V ženě mám partnerku, milenku, přítelkyni, spolupracovnici. S každým rokem všechny ty roviny zrají..
Stojí to za to. Dávat pravidelně čas, energii, pozornost, své srdce tomu, co je nejdůležitější..
Uvědomuji si, že nejsou žádné záruky. Nic vnějšího ve světě nemá nekonečné trvání. O vztazích to platí stejně jako o všem ostatním. Nevíme, co bude zítra. A přesto se tahle „práce“ na vztahové zahradě vyplatí víc, než cokoliv jiného. Žít vztahy upřímně a vědomě…tím nevyhnutelně děláte i práci vnitřní.
Vztahy jsou zrcadlem..
Vztah není něčím, co vás má naplňovat. Vaší největší radostí je, když s druhými sdílíte svou vnitřní hojnost, tvořivost, energii…
Když víte, že spolu můžete s klidem, láskou a vnitřně naplněni zestárnout.. To je zralost. To je svoboda bez podmínek..