Co mužům bolestně chybí

Včera bylo na celodenních konstelacích více mužů než žen.

To jsem míval běžně před dvěma třemi roky, když jsem prováděl mužské skupiny. K mužským skupinám se v příštím roce opět vracím. Jen budou probíhat víc v `terénu`, než v seminářových prostorách. Více života, více pohybu, přírody a smyslu.

Tak to možná včera byla první vlaštovka po delší době. 😉

Po včerejší práci s muži ve mně rezonuje jedno důležité téma.. a tak text níže..

Muži potřebují (vnitřní) strukturu víc, než ženy. Určitá vnitřní struktura je pro chlapy ohromně důležitá. Podobně jako je důležitá páteř pro každé tělo, které podepírá.

Často pracuji s muži, kteří neměli přítomnost a pozornost otce. Otec vůbec nebyl a nebo byl nepřítomný duchem.

U chlapů, kteří neměli otce ta vnitřní struktura téměř a nebo zcela chybí.

Co to znamená? Muž bez vnitřní struktury míchá jedno s druhým.

Neví, jestli chce sex a nebo spíš obejmout. Vlastně má strach z žen, i když si to často nepřizná.

Stanoví si cíle, ale protože vlastně neví, jestli jsou opravdu důležité, opravdu jeho, tak je po chvíli změní na něco jiného.

Zabývá se detaily a uniká mu to podstatné.

Pokud přijde tlak zvenku, tak se ukáže, že si takový chlap není vlastně ničím opravdu jistý. (Navzdory sebejistým prohlášením.) Za ničím si skutečně nestojí, protože vlastně neví.

Má strach, že to ostatní poznají. Že ho odhalí jako podvodníka, kterým se ve skutečnosti cítí.

Tento muž má všechno trochu v mlze a rozhodují aktuální trendy a nebo vlivy zvenku.

Bez vnitřní struktury se cítí zranitelný a křehký. Může to kompenzovat nejrůznějšími formami vnějšího brnění. Třeba ve formě společenského statusu, namakaného těla, adrenalinových sportů, výkonu, pronikavého intelektu,..

Nic zvenku trvale nepomůže.

Nakonec se každý muž potřebuje spojit s bolestí v sobě. S bolestí toho, že tady otec nebyl. A chyběl.

Může propustit ten ideál, po kterém touží. Ideál dokonalého otce, který nikdy neexistoval a tam venku prostě nikde není.
(Možná tak v superhrdinských filmech.) Ideál, který slouží jako útěcha. Ale odvádí od života….Ideál, který slouží k popírání otce skutečného.

A tak i k popření sebe.

Muž bez struktury nejprve zkusí vše ostatní. Vyzkouší všechny slepé uličky, které se navenek tváří úspěšně.

A dříve nebo později pochopí. Pochopí, že musí přijmout svého otce tak jako tak.

Pokud mu záleží na jeho vlastním životě.

Přijmout otce s tím co dal i nedal. Se všemi jeho chybami a nedostatky.

Takový muž možná jednou dokáže od srdce říct: „Děkuju Ti za život, který jsi mi dal, táto.“

Místo aby se soustředil na hodnocení svého otce, bude se teď moci otevřít a spojit s celým svým mužským rodem. Kdoví, co vše pak bude moci přijít..

Tohle je poněkud zjednodušený text. Ve skutečnosti nic neprobíhá lineárně. Je to cesta pokusů a omylů. Střípky naší skládačky se doplňují nahodile a s podporou toho, co nás všechny přesahuje. Je to však cesta k tomu, aby muž obnovil svou vnitřní strukturu a s ní i důvěru v sebe samého.

Top