Jedna jediná věc

Všichni máme 24 hodin času denně. Čas se někdy subjektivně natahuje, jindy zkracuje, ale to číslo je pro všechny z nás stejné.

Někdy můžeme mít pocit, že si čas (a energii) ušetříme, když dáme pozornost více věcem naráz.

Máme otevřený email a sociální sítě, do toho připravujeme podklady pro novou práci. Prokládáme tvořivou činnost emaily, telefony a zprávami.

Jsme na procházce v lese a u toho posloucháme novou audioknihu.

Myjeme nádobí a u toho řešíme s partnerkou dovolenou na léto.

Máme puštěnou televizi, nebo nějaké streamované video na počítači a spolu s tím si děláme seznam úkolů na dnešní den.

Povídáme si s kamarádem a částí pozornosti jsme u telefonu a útržků zpráv, které na něj právě přichází.

Multitasking | Singletasking

Multitasking – současné věnování se více činnostem – byl dlouho běžnou metodou práce s časem. Na první pohled se zdá, že tohle je způsob, jak na čas vyzrát. Skutečně stihnete víc. Už se tolik neřeší kvalita vašich výstupů. Ani to, jaký máte celkový pocit ze života.

V současnosti nabírá víc a víc na popularitě Singletasking – pozornost plně soustředěná na jednoho člověka, jednu věc, jeden úkol. Prostě jedním směrem. Hlava může pak namítnout…no to ale nestihnu skoro nic. Paradoxně dostanete mnohem víc..

Co ukazuje praxe

Odpovězte si zcela upřímně.. Dělá vás šťastnějšími, když uděláte víc úkolů? Když si odškrtneme úkol ve svém seznamu, tak to přináší okamžité, drobné uspokojení (které se snadno stává návykovým). A pak se zase vrátí tenze, že jsou tady další a další úkolky ke zpracování. Můžeme mít pocit, že čím víc zpracováváme úkolů, tím víc máme úkolů na zpracování.

Život je pak o výkonu, není o bytí. Někteří lidé toho stihnou opravdu hodně a přesto nestíhají. Čím víc se pokouší stíhat a ladit celý proces. Tohle je začarovaný kruh.

Během let jsem zaznamenal hodně příběhů produktivních lidí, obchodníků a manažerů, lifehackerů, špičkových plánovačů apod. kteří v tomto začarovaném kruhu dospěli až k vyhoření. Pořád implementovali nějaké metody, techniky a zásady, jak stihnout víc (často naráz), až se z toho málem zbláznili. Přitom často pracovali i s hranicemi a prioritami. Chyběl jim ale důležitý střípek v jejich skládačce života.

Sám jsem si podobnými fázemi prošel na vlastní kůži. Roční plány se seznamem úkolů jsem si tvořil už v nějakých 12 letech. Částečně z potřeby kontroly nad svým životem. Chtěl jsem se vyhnout bolesti, která byla součástí předchozích několika let. Tohle ale nebyla dlouhodobě ta správná cesta. Byla to však fáze, kterou jsem si potřeboval projít.

Multitasking vytváří negativní návyky mysli

Když něco děláte dlouhodobě, tak tím současně cvičíte nějak i své tělo a mysl. Cvičíte své smysly a celkovou pozornost na určité módy chování. Pokud jste navyklí každý den toho hodně stihnout, děláte hodně věcí naráz, tak to znamená, že svou pozornost hodně přepínáte.

Přepínáte ji jednak ve smyslu toho, že vaše pozornost jede celý den a pak doslova nejde vypnout.

A přepínáte ji z jedné věci na druhou, takže neudrží pozornost dlouhodobě na jednom místě.

Počítače, laptopy a chytré telefony tento návyk dále prohlubují. Často se dnes mluví o tom, že naše děti by neměly být vystavovány těmto moderním technologiím v příliš nízkém věku po delší dobu. Celá Sillicon Valley, která stojí na moderních technologiích, tohle ví a své děti posílá do alternativních škol, které pracují v ranném věku bez počítačů.

Když dětem dáte počítače, tak si zvyknou pořád pozornost přepínat. Neučí se držet pozornost déle u jedné záležitosti, dostatečně dlouho na to, aby vyřešily určitý problém, překonaly překážku. Je lákavé a snadné přepnout k jiné činnosti.

Naše tvořivá složka pracuje nejlépe, když svou pozornost semtam vypneme a prostě se nudíme. Takzvané koukání doblba se ukazuje být velmi prospěšným. Potíž je, že naši nudu nahradily také technologie. Projděte se chvíli po městě, nebo po velkém nákupáku a uvidíte, jak je všechen „čas mezi“ vyplněný. Téměř vždy a téměř každý vezme do ruky mobilní telefon, když na někoho čeká, nebo stojí ve frontě, nebo má zrovna chvilku volna. To vytváří stres, který se nabaluje a domnívám se, že v současnosti tak celá společnost spěje pomalu a postupně k pozvolnému vyhoření.

Někteří lidé již nedokáží udržet svou pozornost jedním směrem ani na pár desítek sekund. Nemluvě o tom, že by svou pozornost dokázali uvolnit (vypnout).

Znáte ten pocit, když s někým jste a on tady s vámi vlastně není. Vnímáte, jak se mu něco honí v hlavě, výraz se maličko mění každou chvíli, jak přepíná mezi různými tématy. Je to poměrně nepříjemné.

Byli jste někdy na masáži, kde se vás masér dotýkal a u toho řešil spoustu jiných věcí? Jaké to bylo? Dnes se řada lidí učí plno technik doteků, každý druhý má masérské zkoušky, ale málokdo se dotýká vědomě. Skoro nikdo není plnou pozorností dlouhodobě v doteku s vaším tělem. A ještě u toho někteří melou a valí vám svoje problémy. 🙂

Kdybych si měl vybrat, jestli půjdu na masáž k někomu, kdo má hafo masérských certifikátů, nebo k někomu, kdo je tady a teď i při masáži a doteď skoro nemasíroval, tak je moje volba jasná.

 

Zázračná pilulka

Návyk multitaskingu a častého přepínání je něco, co roste s opakováním.

Jako každý zvyk a návyk v životě.

Někteří lidé po mně chtějí zázračnou pilulku. Roky a roky jeli nonstop v pracovních a osobních záležitostech. Přecházeli od problému k problému. Od úkolu k úkolu. Mnohdy se stali velmi úspěšnými. Současně se stali úspěšně závislými na činnosti. Cena byla příliš vysoká a uvědomili si to až mnohem později.

Abyste přerušili silně podmíněný návyk, chce to hodně Vědomí. Záměrně neříkám úsilí, ani vůle. Protože úsilí a vůle je jen více toho samého z druhé strany. Vy potřebujete především UVIDĚT, co děláte. Podívat se na svůj život z nadhledu i vhledu.

My si často nedovolíme vidět úplně, kde se zrovna nacházíme a co děláme (protože to je příliš bolestné) a místo toho jsme ochotni hodně makat, abychom něco změnili. Jenže více makačky, potom, co jsme makali mnoho let a neustále něco budovali, to není cesta.. Více toho samého nevyřeší naši situaci.

Když jste stažení a strnulí a když jste rozjetý vlak, tak je těžké něco jasně uvidět.

Potřebujete se začít postupně uvolňovat a pro to si potřebujete vytvořit podmínky. To znamená, že vám nezbyde, než se některých věcí ve svém životě pustit.

Nechat je plavat.

Protože k vám přijde něco mnohem cennějšího.

Klid a mír, který pramení zevnitř a není závislý na vnějších okolnostech.

Jenže to zatím nevidíte, to je pro vás „holub na střeše“. Takže je to celé jeden velký krok do neznáma. Bez jakýchkoliv záruk.

A tak se možná raději držíte toho, co máte. Co důvěrně znáte.

A čas běží..

Návyky vašeho života se prohlubují a vy pomalu, ale jistě stárnete.

Zázračná pilulka není.

Hodně však pomůže, když uvidíte, když opravdu uvidíte, kde se právě nacházíte. Když dostanete příležitost se podívat na svůj život, své hodnoty a vztahy. Tomu mohou velmi pomoci konstelace.  A ještě více Rituál Zrcadel a Bran.

A když uvidíte, tak je třeba vědomě začít svůj život měnit. Bez přílišného úsilí, kamínek po kamínku, můžete vytvářet nové životní zvyky.

Kvalita pozornosti

Jedním z těch zvyků je singletasking – vaše schopnost plně se věnovat vždy jen jedné činnosti. Není to krok dozadu, je to velký krok dopředu. Dokonce uděláte víc, než s výše zmíněným multitaskingem – více úkoly naráz.

Kvalitu všeho, co tvoříme, určuje totiž kvalita naší pozornosti a vědomí v přítomném okamžiku. Čemu nedáme skutečnou pozornost nemá dlouhého trvání. Chcete stavět domečky z papíru, nebo ze statného dřeva?

Někdo moudrý (pravděpodobně jich bylo víc ve všech duchovních tradicích) řekl:

Není důležité, co děláme, ale jak to děláme.

Raději dejte patnáct minut plné pozornosti druhému člověku, než byste tam byli napůl dvě hodiny.

Když jdete dělat tvořivou činnost, vytvořte si k tomu prostor. Zbavte se jakýchkoliv možných vyrušení zvenku, vypněte telefony a internet.. Za hodinu možná za vámi bude víc kvalitní práce, než za 3 hodiny, kdy jste ještě odpovídali na emaily a dělali řadu jiných brikulí.

Když vezete ráno dítě do školy, tak buďte plně ponořeni do té činnosti. Řízení se stává meditací. Jste tady v autě, vnímáte ten proud aut, tam a zpátky. Uvolněně reagujete na podněty, které přichází zvenku. Zelená, člověk na přechodu, přednost autu..takto můžete dočerpávat energii, místo aby vám utíkala, když se snažíte chytat moudra z rádia, do toho komunikujete s dítětem a ještě hlídáte vozovku. To vytváří vnitřní jemný konflikt, který stojí energii a prohlubuje naši neschopnost být u jedné záležitosti pořádně.

Nedělejte nic – čas od času si dovolte, pěkně postaru se nudit. Tohle je čas, který je cenný pro naši mysl, aby si vše pěkně uspořádala. Je to čas, kdy přichází ty nejlepší nápady. Čas, kdy se můžeme prostě uvolnit a jen tak být.

Jedna jediná věc

Možná si řeknete, že to je příliš extrémní. Že je přece přirozený, když si pustím něco do sluchátek, když jdu po městě. Když to uděláte, tak možná nejste ani tam, ani tady. Jste nikde. Kde nastavíte hranici? Které zvyky v životě chcete opravdu prohlubovat?

Slova jsou jen slova. Zkušenost je nepřenositelná. Navrhuji vám tedy osobní experiment. Na jeden týden se můžete rozhodnout pro singletasking – rozhodnutí, že se 7 dní budete vědomě věnovat vždy jen jedné činnosti. Je dost možné, že vám v tom staré návyky budou bránit. Že se přistihnete, že vlastně nejste tady, že už zase koukáte do telefonu, když jste na návštěvě u rodičů a nebo řídíte auto a horečně hledáte nějakou potravu pro mysl na rádiu nebo mp3 přehrávači. To nevadí, prostě si uvědomíte a vrátíte se zpět k té jedné činnosti.

Když danou činnost dokončíte… Dovolte si jen tak se nadechnout a chvíli nedělat nic. Prostě jen tak být. Pauza, která znamená vnímat tep svého života. A pak můžete prostě začít něco jiného.

Když to dáte týden, tak vám zaručuji, že uvidíte změny ve svém životě. A můžete to prodloužit o další týden.

Budete vnímat víc své okolí, své tělo.

Pro takový experiment možná budete potřebovat přípravu. Podporu od nejbližších. Komunikovat, co právě testujete v životě. Vypnout notifikace na telefonu, odinstalovat facebook a některé další aplikace úplně z telefonu. Vytvořit si bloky času, kdy moderní technika nebude přístupná. Dát si víc času v přírodě, která naši přirozenost podporuje nejlépe. Může vám to připadat jako zbytečné omezování, ale není to tak. Je to cesta, jak opět žít svůj život tak, jak jej žily stovky generací před námi.

V plnosti každého okamžiku.

Top