Když selhává systém, je třeba přijmout osobní zodpovědnost za svůj život a prostor, ve kterém žijeme. Nejlépe jak dovedeme.V bezpečném systému se můžeme oddávat iluzím.
Třeba iluzi, že jsme zralí a zodpovědní, když ve skutečnosti nejsme. Fyzicky a psychicky silní. A máme ve všem správný názor. Systém nás (do jisté míry) ochraňuje i před pravdou a realitou. Nic nás netestuje, když nechceme.
Co když se však sám systém stane nebezpečným? Co když systém podřezává větev sám sobě a tím i komunitám, rodinám a jednotlivcům?
Tak jako se to stalo v historii již mnohokrát a vedlo to k pádu civilizací? Když se civilizace začaly chovat neudržitelně, tak prostě zanikly. Co když je civilizace celosvětová a nedá se vlastně nikam uniknout?
Pak nezbývá než rozvíjet své vnitřní kvality. Vnitřní sílu a lásku. Intuici a přirozenou moudrost. Fyzickou i psychickou odolnost. Pravdivost k sobě sama. Pak nezbývá, než se starat o svou komunitu. Ať už žijeme kdekoliv.
Starat se o dobré vztahy. O okolní přirodu. O svoje spojení se Zemí.
Uvolňovat svou mysl a otevírat své srdce.
Rozvíjet schopnosti a dovednosti. Zaměřovat se na to podstatné. Zbytečně nebojovat. Ani nezavírat oči před pravdou.
Nikdo nevíme, jak tohle celé bude pokračovat. Tahle lekce může být jen začátek. Pandemie je drobností proti tomu, co ve skutečnosti jako společnost potřebujeme řešit.
Pandemie je vlastně jen důsledek. A může být prvním z mnoha přicházejících důsledků, na jejichž úrovni řešení není.
Můžeme dokola hasit „požáry“, ale až když se podíváme, proč ty požáry pořád vznikají, tak se něco změní. Řešení je u příčin.
Většina světových lídrů příčiny řešit nechce. Zatím hasí jen důsledky. To je známka vnitřní nezralosti. Příčina je přitom celkem jasná.
Je příliš mnoho lidí, kteří chtějí příliš mnoho věcí a zážitků. Je příliš mnoho lidí odpojených od přírody a od svého srdce a své citlivosti.
A tak příroda dává stále důraznější signály, že jsme na limitu toho, co je reálně možné a udržitelné..
Až budou ve vedení zemí zralí lídři, kteří se nebudou bát pojmenovat skutečnost, tak jak je, a dělat nepopulární – a nutná – rozhodnutí a přesto budou mít důvěru, tak se něco může změnit.
Ta změna však může přijít jedině odspoda. Od zralých jednotlivců, kteří si takové lidi zvolí do vedení. A covid nás poslední rok vede k vnitřní zralosti skrze obtížné osobní lekce.
Známkou zralosti je, když přistupujete k přírodě jako k něčemu, co vám nepatří, ale co spravujete pro budoucí generace. Nepotřebujete tolik vlastnit, nehromadíte nesmysly, protože jste spokojení uvnitř sami se sebou.
Víte kdo jste a nemusíte si nic dokazovat. Propustili jste své existenční strachy.
Nemusíte utíkat (sami před sebou) za prchavými zážitky. Tam, kde ostatní vidí tmu, tak vy vidíte světlo na konci tunelu a příležitost k hlubokému růstu a vnitřní obrodě. Protože máte důvěru v život.
Jaká je tedy cesta?
Skrze změnu sebe sama.
To úplně stačí.
Vaše skutečná vnitřní změna ovlivní každého, s kým se potkáte. Proto má smysl vnitřní rozvoj. Proto má smysl spirituální cesta. Je jedno, jak tomu říkáte.
Žijte v souladu s hodnotami, které cítíte ze srdce jako správné.Důležitý je osobní záměr být nejlepší verzí sebe sama. Nechte se vést moudrostí přírody.