Neexistuje správná cesta

/

Dnes jsou v ČR desítky tisíc lidí, kteří se považují za léčitele. Každým rokem se tohle číslo zvyšuje. Těch skutečných léčitelů je však minimum.

Jak poznat rozdíl?

Spousta léčitelů vám řekne, že přesně ví, co potřebujete. Od A do Z. „Vidí“ tu správnou cestu pro vás. Mají pro vás často ty jediné správné metody a přístupy. S nimi již nebudete dělat zbytečné chyby. Povedou vás. Oni přesvědčili sami sebe a věří tomu, co říkají.

Tohle všechno dohromady…to je nejstarší obchodní trik. Život však takhle nefunguje. Kdo z vás, kdo se v alternativním osobním rozvoji pohybujete nějaký čas, nemáte zkušenost s někým takovým?

Pokud ano, tak víte, že když přistoupíte na tuhle hru, tak vzniká nezdravá závislostní vazba. Vztah, ve kterém se vzdáváte své síly a osobní zodpovědnosti. Skutečnou cenu, kterou platíte, obvykle vidíte až po čase.

Někteří lidé hrají na to, že v mnohých z nás je zraněná část, díky které ve skrytu duše doufáme, že nás někdo zachrání, abychom už nikdy nemuseli cítit strach, osamění a bolest.

Skutečný léčitel vám však řekne, že neexistuje správná cesta. Existuje život. S chybami. Pokusy a omyly. Skutečný léčitel vás odmítne, když vidí, že nejste připraveni, nebo nejste ochotni do změn jít. Skutečný léčitel má dostatek empatie a soucitu s vaší situací.

Nesnaží se vás však zachránit. Umí propouštět. Důsledně si pohlídá, aby se svou energií nezapletl s tou vaší, protože to by nepřineslo nic dobrého. Dobrý léčitel pracuje v atmosféře svobody.

Nezaklíná vás svými slovy z pozice moci. Neháčkuje. Od dobrého léčitele přichází „jen“ nabídka. Prošel si některými životními tématy do hloubky. Má zkušenost. Ta je v jeho energii.

S dobrým léčitelem nejsou až tak potřeba slova. Klient se otevře a když je připraven, tak je „obohacen“. To probíhá spíše na pocitové, intuitivní úrovni. Nekončí to společným sezením. Tím to jen začíná..

Pak přichází život a ten nás vystaví nejrůznějším situacím. V nich se rozhoduje. Potřebujeme ukázat, jestli tu změnu chceme. Nebo jestli máme rádi to staré (i když nepříjemné) pohodlíčko víc než cokoliv.

Své zlozvyky, které nám dělají dobře, ale udržují nás ve stagnaci a zabředlosti. A nebo jsme ochotni udělat změny?

Pustit to, co nám neslouží. Ustát si dočasnou prázdnotu, než se usadí to nové? Moje zkušenost po letech práce s lidmi je, že to chvíli trvá, než se člověk opravdu rozhodne.

Je snazší o změnách mluvit a sdílet osobní dramatické procesy. Je snazší si to nějak „okecat“ a ještě odložit. Ta skutečná práce je však natolik nepříjemná, že se do ní každý nepustí.

Čím jsme starší, tím více zabředáváme do svých pohodlných zón. V nich však chybí to nejpodstatnější – život.

Nikdy není pozdě. Ušetříme hodně času, když jsme k sobě upřímní a pravdiví. Je třeba mít kolem sebe lidi, kteří se nebojí říct nám pravdu do očí.

Když se rozhodneme, že přijmeme váhu svého života, tak už nehrozí, že bychom se chytili na zázračná lákadla, která nikam nevedou.

Top