Tato hra se hraje uvnitř

Současná doba vše zesiluje. Abychom lépe uviděli, jak žijeme. Může být těžké vyznat se v tom, co je zrovna správně. A tak je to teď záměrně. Jakákoliv naše akce plodí vícero následků. Tak to fungovalo vždy. Co dnes můžeme vnímat jako pozitivní, to se časem může ukázat naopak.

Co nám to říká?

Většinou potřebujeme zpomalit. Více se dívat na důsledky svých slov i činů.Víc chodit dovnitř. Když to venku moc nefunguje.Místo okamžitého jednání se uvolnit a nechat pracovat intuici a vnitřní hlas.Potřebujeme dbát na svou energii. Když jsme unavení, snadněji se necháme vtáhnout do nejrůznějších černých děr….

A pak se ještě více vyčerpáme.

Tím se může roztočit spirála, ze které jen těžko hledáme cestu ven. Celé dny, týdny, nebo dokonce měsíce, či roky.

O tom je ta nejdůležitější disciplína dneška. Nenechat se vtáhnout. Nepřicházet o čas a energii svých životů. Nacházet cesty, jak se uvolnit a vidět ve světě všechno to hezké. A děkovat za lekce, které nás zvou do větší moudrosti, síly a lásky.

Místo abychom se životem bojovali. Je to naše volba.

Je dobré si připomínat, že stále žijeme v dualitě.Všechen ten boj o pravdu toho a nebo onoho přístupu je celkem nesmyslný. V podstatě nevidíme, co kam povede..Vše je dobré i špatné zároveň.

Vždy záleží na konkrétní situaci.

I ten nejlepší záměr má v sobě stín. I to nejhorší „zlo“ má v sobě zárodek světla. Účinek jakéhokoliv konání po určité době může být úplně jiný, než se původně zamýšlelo. A většinou je.

To ale mysl nechce vidět. Nechce být sesazena ze svého trůnu.

„Dobré“ a „špatné“ se vždy bude střídat..

Je třeba překročit mysl, která si mnohdy usurpuje právo vše řídit. Je to mysl, která dnes plamenně bude obhajovat jedno stanovisko. A za týden otočí a bude obhajovat stanovisko opačné. A v této (informační) době vždy najde podporu pro to, či ono.

Jak moc absurdní to ještě musí být? Kdy jako jednotlivci, komunity, národy a celé lidstvo uvidíme, že jsme si do svého vedení postavili nástroj, který na to nemá?

Je to mysl, která stále chce mít pravdu. A přitom nic jako mysl ve skutečnosti neexistuje. Je jen pár pospojovaných myšlenek, které se považují za „já“.

Nemusíme se na to chytat. Nemusíme myšlenkám dávat moc nad životem.

Dejte své mysli její místo. I jí se uleví, že nemusí nést břemeno, které jí nepřísluší. Mysl nikdy neměla (a ani nemohla) mít kontrolu nad životem. Ať řeší jen nutné úkoly a jinak odpočívá.

Současný stav naší planety je jen odrazem stavu kolektivní mysli.

Je čas obracet se k hlubší moudrosti v nás. K vědomí. K vědomí, které disponuje mnohem větší moudrostí.

To není náboženství, to není spiritualita. To není založené na slepé víře.

To je realita a osobní zkušenost.

Když si chvíli dáme čas naslouchat. Obrátíme se dovnitř. Tak zjistíme, že uvnitř nás je něco, co ví.. Co pozoruje. Co vnímá.

Vnímá i tu mysl. Je to ZA myslí. Můžete tomu říkat pozorovatel, vědomí, živost,..

Jsi to Ty.

Uvnitř máš odpovědi, které nejsou proti životu, ale v souladu s ním.

Ta cesta je otevřená pro každého.

Vždy byla, je a bude.

Top