Když se oddělím od bolestivých částí sebe sama, tak to dělám proto, abych je už necítil. Nejprve je to obranný mechanismus a ochrana před zahlcením silnými emocemi, to platí o to víc v dětství. Nakonec se však tato ochrana stane překážkou plnohodnotného života.
Vnitřní rozdělování přinese dlouhodobě mnohem víc bolesti a prázdnoty.
Když jsem vnitřně rozdělený, nedokážu být přítomný. Nežiju teď. Stále se obracím do minulosti, nebo do budoucnosti. Stále mne tělo, mysl, psychika vrací k tomu, že mi něco důležitého chybí. Ať už je moje životní situace jakákoliv, vždy nebude něco v pořádku. Vždy si „něco“ najdu.
Protože ani já nejsem v pořádku.
Moje „realita“ je vždy obrazem mého nitra.
Když jsem nešťastný, tak volám o pomoc.
Tiše. Hlasitě.
Různými způsoby si říkám o pozornost.
Mnoho lidí volá o pomoc tím, že vytváří ještě víc bolesti.
Sobě.
I druhým.
„Nevidíte, jak to bolí?“
„Já vám to ukážu.“
(Ne)vědomě pak člověk stahuje ostatní do toho místa, ve kterém se sám nachází. To přináší dočasnou, i když velmi prchlivou, úlevu. A je to cesta utrpení ve vztazích. Je to obrovská ztráta energie. A je to tragické o to víc, když mám současně velkou moc nad životy ostatních.
Je to také odraz naší soudobé společnosti, ve které zatím většina lidí není ochotna přijmout zodpovědnost za stav svého nitra. A tak stále řeší druhé.
Když jsem plný bolesti, tak chci rozdělovat, protože jsem sám vnitřně rozdělený. Chci víc, protože mne nic nenaplní.
Když je klid, harmonie, láska a pohoda, tak to nebezpečně vytahuje na povrch mé nepřijímané části. A tak potřebuji odvádět pozornost od sebe. Stále hledám viníky. Stále jsem proti někomu, nebo něčemu. Krmím se informacemi, které energeticky odpovídají marastu, ve kterém se nacházím.
Někdy je té bolesti tolik, že se její pohár naplní.
Je to svým způsobem dar.
Něco ve mně řekne tichým hlasem „stačilo“.
A já se vydám na cestu vnitřní celistvosti. S velkou laskavostí a trpělivostí si začnu vytvářet podmínky k tomu, aby dlouho odmítané části sebe sama byly opět uviděny a přijaty do celku. Nacházím si cestu k obyčejnému bytí a vděčnosti za každý den.
S velkou odvahou se „pouštím“ zpátky do Života.
Tohle je jedno z velkých dobrodružství života na Zemi.
Každý z nás máme svou cestu. I když můžeme mít pocit, že víme, co je dobré pro druhé, tak potřebujeme cestu druhých respektovat. Žádným tlakem, ani manipulací druhé dlouhodobě nezměníme. Je to ztráta energie. Můžeme měnit jen svým příkladem.
To nejlepší, co můžeme udělat, je začít od sebe.
Pokud nesnesu míru agresivity, nepřijetí a rozdělování ve společnosti, tak stojí za to dát si čas se sebou.
Co to ve mně vytahuje na povrch? Co v sobě vlastně nesnesu?
Když jsem sám (skrytě) agresivní, těžko zbavím agresivity druhé.
Když mám potřebu vysvětlovat druhým, co je správně, tak mne budou pouze zrcadlit. A budou mi taky vysvětlovat, co je správně. Celé to pak může jít do spirály, která nevede k ničemu dobrému.**
Naopak.
Když přijmu zodpovědnost za svůj život a zacelím staré bolístky…
Když objevuji své dary, své prospěšné & naplňující místo ve společnosti.
Když uzdravuji své vztahy, místo abych si vynucoval.
Když nehledám zkratky a upřímně dávám ze sebe to nejlepší.
Postupem času zjistím, že mám kolem sebe víc a víc lidí, kteří dokáží být sami se sebou, přijímat následky svých činů, respektovat druhé, tvořit místo ničit.
—
Pro cyklus 2023 ~ Esence Života ~ který začne na konci ledna, se právě dává dohromady velmi hezká skupina žen a mužů. Navazujeme na loňský cyklus, chystáme změny. Těšíme se s Ivou na viděnou.
Vy, kdo se rozhodujete, jestli se zúčastnit celého cyklu, nebo máte kolem sebe někoho takového, nabízíme možnost přidat se samostatně na úvodní, velmi transformativní část – První Nádech do Života (konec ledna 2023) – a následně se rozhodnout. Podmínkou je, že jste s námi dosud neabsolvovali žádný cyklus v Živé vodě.
Více tu: http://www.orsag.info/akce/esence-zivota-cyklus-2023/
—
** Opakovat stále dokola stejné chování a čekat jiné výsledky, to je bláznovství. A přesto jsou toho plné sociální sítě. Jedni se snaží přesvědčit druhé o své pravdě. Větší hlasitost a tlak nic nezmění. Jen může vést k něčemu, v důsledku k davovým psychózám, kdy jsou lidé v podobném transu, jako byli v Německu třicátých a čtyřicátých let. Probuzení bývá celospolečensky tvrdé.