Hluboko uvnitř nás je místo klidu, míru, moudrosti, síly a lásky. Do tohoto místa se nedá „dostat“. Můžeme si vytvořit prostor a nechat se jím vtáhnout.
Tady člověk nemá potřebu hodnotit. Víc naslouchá. Dává stejnou váhu všemu, co přes den dělá. I obyčejné činnosti jsou tak neobyčejné.
Žádná z rolí, ve kterých právě odehráváme hru Života, není víc, nebo míň. Všechno tak vnímáme jasněji.
Navenek se nic nemění. Uvnitř se mění dost.
Jak odchází lpění a rezistence, mizí i utrpení v našich životech.
Svět se stává úplným, když spočineme v sobě sama.