Buddha, Konfucius, Ježíš a Mohamed. Všichni čtyři bezesporu významní učitelé. Učili svým příkladem, předávali z hluboké moudrosti. Nevytvářeli náboženství (kromě Mohameda), spíše přístupy k tomu, jak jednotlivci mohou žít své životy plnohodnotně a v souladu s přírodními zákony. To vše jistě zabarvené i jejich osobním, lidským přístupem a zkušeností.
Každý z nich měl specifický přístup ke svým žákům, každý nahlížel na život trochu jinou optikou. A všichni měli svoji duchovní praxi a návyky, díky kterým zůstavali ve spojení se svou hlubokou inspirací. Moc mě nepřekvapilo, že jeden element v jejich duchovní praxi je u všech stejný. Každý z nich si dával dostatek času v ústraní. Ať už rozjímal v poušti, pod stromem, ve své meditační pracovně,…každý měl čas sám pro sebe v tichu, otočen dovnitř, do jádra své bytosti.
Ve světle vědomí..
Více v kalendáři akcí. 😉