Ve skutečnosti máme téměř vždy vedle sebe dokonalé partnery.
Nejbližší člověk nám vyzrcadlí všechnu tu bolest, kterou si v sobě nosíme.
Ať chce, nebo ne.
Pomůže nám uvidět, jak se vztahujeme k sobě, k ostatním a k životu.
Přijde moment, kdy si člověk na své cestě uvědomí důležitou věc.
Totiž že vztah tady není od toho, aby nás udělal šťastnými.
Je tu od toho, abychom udělali šťastnými sami sebe.
Vztah je tu proto, abychom uvolnili všechny bariéry, které jsme v sobě vybudovali.
Bariéry vůči životu, lásce a své vnitřní síle.
S tímhle uvědoměním můžeme akceptovat své partnery a partnerky takové, jací jsou.
Přestáváme odsuzovat a obviňovat.
A pak tohle úžasné zrcadlení ve vztahu může konečně nést své plody.
Když skončí tyhle mocenské a závislostní hry, když přestaneme bojovat navzájem o energii…
Tak si uvědomíme, že naše role obětí a pachatelů se vystřídaly již mnohokrát.
A tenhle mechanismus útrap se (často se skřípotem) zastavuje. Celý se vyčerpal.
V páru najednou vnímáme, že i když přijde těžká partnerská situace, tak vespod je vzájemné pochopení a láska.
Máme vděčnost za každý společný den. Skutečně se vidíme.
Dokážeme spolu být, aniž bychom se snažili něco dostat.
A tak můžeme konečně přijímat.