Často dostanu od účastníků na seminářích otázku. Mám najít vnitřní radost a nebo mám nacházet životní smysl venku? Tento malý článek přináší odpověď. 😉
Po mnoho let mohou být naše životy pouze o „přežití“. O zaplacení účtů a zaopatření blízkých, budování kariéry a životního zázemí. Mnoho lidí se s tímto tak spokojí a není na tom nic špatně.
S tím, jak rosteme, získáváme zkušenosti, vychováváme své děti, objevujeme, kým skutečně jsme, tak dříve nebo později si někteří uvědomíme, že jsme voláni k hlubšímu smyslu.
Můžeme mít finanční hojnost, být dobře zaopatření a veskrze úspěšní. Přesto vnímáme, že na hlubší úrovni něco chybí.
Je tady totiž „hmatatelná“ vnitřní nespokojenost. A ta nás tiše zve, abychom pokračovali dál na svojí cestě…
A tak nacházíme své poslání. Něco, co má smysl. Co přináší skutečnou radost a užitek druhým. Možná něco, co je víc v souladu s přírodou, nebo s naší tvořivostí a našimi dary. Někdy to přijde ze srdce, někdy víc z hlavy, podle toho, co u nás převažuje. Ať je to jakkoliv, tak..
Po čase se může stát, že opět cítíme tu vnitřní „prázdnotu“. Ptáme se sami sebe, jestli je toto opravdu naše poslání, náš životní smysl. Možná začneme hledat něco jiného, zkoušet další věci.
Životní smysl má dvě části
A tady je to úskalí. Životní smysl má totiž dvě části, které se doplňují a navzájem živí. A úskalí je v tom, že většina lidí se soustředí jen na tu první část.:
Mnozí dnes přináší svou tvořivostí do světa nějakou službu, tvoří statky, produkty, podporují vztahy, vytváří pro něco / někoho prostor, atd. To je vnější životní smysl.
Když se však hodně soustředíme ven, tak ztrácíme kontakt sami se sebou. „Ztrácíme se ve světě“. Přicházíme o kontakt se svým vnitřním pramenem, svou esencí. A pak se můžeme víc zaměřovat na výsledky, na cíle. A to nás dříve nebo později udolá, vyčerpá, unaví.
Není v tom pak totiž mnoho radosti, když zapomínáme na sebe. A často v našich životech opět převládne hlava, která jede na plný výkon směrem k cíli. Také můžeme mít pocit, že to je vše stále dokola.
Tohle je pro nás nesmírně cenná zkušenost, protože pak skutečně vidíme, že opravdu není tolik důležité CO děláme, ale JAK to děláme. Sám jsem si podobnou zkušeností prošel až „na dřeň“ a děkuji za to, protože díky tomu mohu dnes tvořit jinak. 🙂
A tady se dostáváme ke druhé – vnitřní – části životního smyslu.
A ta je o tom, abychom prostě žili Život. Život s velkým Ž, protože jiný Život ve skutečnosti není. Mým posláním pak není jen tvoření něčeho, je jím bytí v přítomnosti. Se vším, co k tomu patří. Umět se uvolnit, otevírat se všem svým pocitům. Tedy těm hezkým a lehkým, i těžkým a bolestným.
Cíle a výsledky pak přichází téměř „samy od sebe“. Protože mým posláním je být v totálnosti a živosti toho, co se právě v Životě odehrává. Pak si jen hraji s formami toho, jak to vše projevovat do světa.
A tak vše, co vytvořím, co sdílím, získává mnohem hlubší kvalitu. Tím, jak jsem v tom přítomný, tak mne to naplňuje způsoby, které jsem si donedávna nedokázal představit. Jsem již veden v něčem, co mne přesahuje. Neřídím hlavou.
Cítím, že ta esence uvnitř se touží projevit ven způsoby, které jsou pro mě tak přirozené.
Mými slovy a hlasem, rukama, celým tělem, mou energií, .. Často vím, co je potřeba udělat právě teď. Méně plánuji, více důvěřuji. Vše se skládá tak, jak právě potřebuje. Vše funguje.
Vidíte, jak se první a druhá část krásně doplňují?
Když jste v hlubokém ponoru v sobě, v přítomnosti toho, co právě děláte a jak jste….tak nacházíte a prohlubujete i svůj vnější životní smysl.
Přicházíte na způsoby, jak tvořit „venku“ ve světě prospěšnými způsoby.
A vnější tvořivost ve světě vše ukotvuje, uzemňuje a tak se dál můžete uvolňovat do přítomnosti toho, co právě děláte.
A lidé to nedokáží vysvětlit, proč mají rádi vaši tvořivost. Ostatní prostě cítí, že to je „to ono“. Je prakticky jedno, v jakém jste oboru. Poznáte, když jste na svém místě. A to místo může být za rok, či za dva jinde, ale to nevadí, protože esence zůstává.
Důležité je, aby existoval jak vnější, tak vnitřní proud. Pokud tam jeden z těchto proudů není, stojí za to něco změnit, aby byly oba dva.
Je jedno, který z těchto proudů se projeví dřív.
Můžete se natolik uvnitřnit, že vás to přirozeně přivede do vnějšího poslání. A nebo přinesete víc esence do čehokoliv, co už děláte, když se obrátíte konečně k sobě.
A radost se „násobí“ a prohlubuje. 🙂
Tímto způsobem jste součástí Života tak, jak jste si dosud nedokázali představit.