S každým dalším seminářem v letošním roce se prakticky potvrzuje to, co slyším i od kolegů lektorů, terapeutů, koučů. Ale o čem mluví i numerologové, astrologové, nebo prostě vnímaví, zkušení lidé životem.
Tenhle rok je na dřeň. Jakékoliv naše únikové strategie a hry jsou prakticky hned prohlédnuty. Kdo se sebou něco dělá, tak ujíždí i těm, kteří na sobě (někdy navenek) pracovali roky, ale teď stojí a váhají před svým důležitým krokem. Už neobstojí, že na něčem makáte, když to makání je na zbytečnostech a nepodstatných záležitostech. I to je úniková strategie, která přestává fungovat.
Upřímně do sebe
Ta skutečná práce spočívá ve schopnosti se upřímně podívat do sebe. Přiznat si třeba, že se děláte záměrně, dlouhodobě malí, protože se prostě bojíte. Bojíte se svojí síly, svojí jedinečnosti. Bojíte se toho, že byste mohli zářit. A vy si zářit nedovolíte, protože se odsuzujete za to a ono. Obáváte se, co by se stalo, kdybyste si dovolili jít dál a vaši nejbližší by zůstali tam, kde jste donedávna byli i vy. A tak přepínáte, chvíli něco děláte pro sebe, chvíli se obracíte k dalším.
Pomáháte a podporujete, zapomínáte nějaký čas na sebe. Pak se naštvete, že jste se potlačovali, tak dáte chvíli pozornost zase sobě. Po chvíli se odsoudíte, že jste asi sobci a zase se vrátíte do starých kolejí. A tak dokola. Celkově to vypadá jako spousta práce, ale vlastně je to ve výsledku velmi pomalý proces. I to má smysl a to je život.
Nejsem z tohohle všeho výjimkou. Život umí být pěkně nemilosrdný i ke mně, když si něco nalhávám, někde utíkám. A jsem vděčný za to, že mám kolem sebe lidi, kteří mi upřímně řeknou, když potřebuji zpětnou vazbu. I tu podporu a malé, laskavé drcnutí, abych se v něčem rozhýbal.
Strhnout náplast rychle
Někdy je lepší tu náplast strhnout rychle, než se trápit dlouhodobě. Protože roky běží a nikdo to důležité za nás neudělá. Jsme nakonec Tvůrci svých životů a jestli se chceme motat v kruzích, tak se budeme motat v kruzích.
Zdravě sobecky
Když se podívám nazpět, tak vidím, že nejvíc mne posunuly dál úseky života, kdy jsem zaměřil svou pozornost, své vědomí, své zdroje jedním směrem, s důvěrou a vizí něčeho dobrého. Bylo to zdravě sobecké, dal jsem si sebe na první místo, i když mi to nebylo příjemné. S odstupem času vidím, že to bylo to nejlepší nejen pro mne, ale i pro lidi, které mám rád.
Skokové posuny
Pracuji s klienty intenzivně nějakých osm let. A nikdy jsem neviděl to, co vidím letos. Tedy začalo to už na sklonku minulého roku. Lidé jdou do toho. Jdou rozechvěle, ale svým způsobem překračují sebe. Svá omezení, své největší strachy. Svou potřebu být obětí. Neodejde nic, co nebylo skutečně zvědomeno, takže to překračování zahrnuje schopnost se na věci skutečně podívat. Přesto mi tam ten výraz sedí, protože jsou to teď skokové posuny.
Jedinečné příběhy
Někdo, koho znám jako oběť a neustálého „stěžovatele si na něco“ se rozhodne jít do svého života čelem, s očima otevřenýma a najednou vyzařuje auru síly a odhodlání. Jiný byl velmi hodný kluk, bez hranic, přikyvovač a hledač nových postupů a metod. Měl tisíc překážek, které je ještě potřeba zdolat. Na židli sedí ten stejný člověk a vnímám ho úplně jinak, je tady někdo, kdo je sám za sebe.
Z jiného člověka, který byl přesložitý a nedokázal dát dohromady jednu srozumitelnou větu vyzařuje totálnost a jednoduchost. Předtím kombinoval všechny možné varianty možného vývoje, teď to bere prostě krok za krokem. Někdo byl takový roztřesený a rozsypaný zdravotně a teď mi na semináři chodí bosky venku v zimě.
Všichni tihle lidé jsou velkou inspirací i pro mě.
Příležitost tohoto roku
Nevím, jestli to takhle už bude, nebo jestli je tenhle rok specifický. Netuším, jaké všechny faktory v tom hrají roli. Jestli to je konstelace hvězd, či duchovní obroda.. Nebo prostě symptom současné doby, kdy už hodně lidí má dost nějakých her a povrchnosti.
Upřímně mi příjde ohromná škoda na něco čekat. Žádné dveře nejsou otevřené donekonečna. Tohle jsou naše životy a proč žít jen stín toho, co můžeme žít? Co je důležitější? Starat se o loužičky toho, co máme, když se nám otevírá celý oceán? Být v roli trpitele, který je odkázaný na ty, které to ještě nepřestalo bavit? Hrát si na něco, co nejsem a vyhýbat se těm, kteří mne ohrožují svou opravdovostí?
Vím, že to chce důvěru. A taky odvahu.
A jsem rád, že mne intuice vedla nabídnout v letošním roce možnost pustit se do skutečných změn. Protože je tenhle rok na dřeň, tak jsem připravil přístupy, které jdou s jemností a citlivostí ke každému účastníkovi. A s respektem k vaší svobodě a individualitě. Pro vás, kdo víte, že nastal čas je tady cyklus Nebe na Zemi. Možnost pracovat 8 celých měsíců s velkou podporou. Skrze každoměsíční živé semináře, které přistupují celistvě k osobnímu rozvoji a spiritualitě. A skrze skupinovou podporu mezi živými setkáními – webináře, každodenní zvyky, videa, články, online komunita nadosah odkudkoliv. Nabízí se vám nástroj, který můžete užívat svobodně a skrze své nitro, skrze sebe, měnit prospěšně celý svůj život.
Připojit se můžete na jednorázový úvodní seminář 9.-10. března v Natura Parku v Pardubicích. I na první část cyklu Spojení se Zemí (12.-14. dubna v Živé vodě v Podkrkonoší) je možno přijít a až pak se rozhodnout k účasti v celém cyklu. Vše mám v kalendáři akcí: