Vědomí je naší podstatou, naše podstata je světelná.
Můžeme mít pocit, že k „tomu potřebujeme dojít“.
To je proto, že všechny myšlenky, emoce, vjemy, vztahy a životní situace překrývají tuhle naši esenci a vytváří pocit vzdálenosti.
Naše esence je přitom tak blízko, že blíž už nic jiného není.
Jsou období, kdy si tohle světlo vědomí, které je nám všem společné, uvědomujeme o něco víc. To jsou požehnané dny.
Ráno se probudíme a je mnohem snazší jen tak být.
Myšlenkám, emocím, i náročným situacím navzdory.
Je to take příležitost „prosvětlit“, uvědomit a propustit.
Tyhle dny nám ukazují, že není nic přirozenějšího.
Není potřeba na tom pracovat.
Je jedno, co je příčinou (úplněk, zatmění, planetární uspořádání, brána,..).
Důležité je, že přinesu víc téhle kvality Bytí do své každodennosti.
Do svého těla. Do svých vztahů. Do své tvořivosti.
Je to nesmírně naplňující, když se nechám naplnit Světlem Vědomí.
Nedělám to „já“.
Děje se to samo.
S uvědoměním, že mohu být bez podmínek ~ že mohu zase svítit.
Že už nemusím překrývat tohle společné Bytí neustálou aktivitou.
Ve Světle Vědomí.