V minulosti jsem to tak měl, protože jsem byl plný nenaplněných očekávání a bolístek z dětství.
Pak jsem si uvědomil, že tohle je akorát recept na neštěstí.
A tak jsem si před lety řekl, že je čas dospět a začal jsem pro to něco dělat. 🙂
Dneska vztah vnímám jako prostor být plně sám sebou – s tím světlým, i s tím stinným. Když to tak mám, tak si uvědomuji, že to samé potřebuji poskytovat i partnerce. Nemůžu mít v tomhle „dvojí metr“, protože pak to nikdy nebude fungovat.
Lidi si ve vztazích často utíkají do nějakého ideálu. Do své „pohádky“, jak by vztah (partner/ka) měl vypadat.
A neustále své partnery s tímhle ideálem srovnávají. Není divu, že jsou nešťastní. Tohle neštěstí se často dědí z matky na dceru. Z otce na syna. Dědí se paradoxně z lásky.
Jenže dokud si neřeknu, že je čas uctít své předky a „žít si svůj život“, tak se nic nezmění.
Vztah je o odvaze vidět druhého jako zrcadlo. Zrcadlo našich vlastních hloubek, těch příjemných, i nepříjemných.
A každý den, jakýkoliv den, je příležitostí otevřít tohle svoje srdce, nacházet více pochopení pro sebe i pro druhé.
A žít i pro tuhle radost z toho společného, co ve vztahu sdílíme.
Tak, jak to je.
—
V říjnu připravuji netradiční (a zábavný) vztahový seminář v historické části Prahy, na který se moc těším.
Umění Být Spolu / 18. a 19. října / Centrum Šestý smysl, Praha
Na webu rudolforsag .cz pod kalendářem akcí.
Odkaz na fb událost v komentáři.
Art: pinterest
