Upřímně si přejeme, aby vztahy byly místem bezpečí, respektu, lásky a vzájemné podpory. Když spolupracujeme na vztahových seminářích a konstelacích, tak o tom je často váš záměr.: „Kdy konečně budu mít takový vztah?“
Protože v reálu jsou některé partnerské, přátelské, ale i pracovní vztahy něčím jiným. Jsou minovým polem plným manipulativních tahů, mlčenlivých trestů a absurdních pocitů viny. Emoční nezralost dospělého člověka umí pěkně zamávat i jinak stabilními vazbami.
Když nepřistupuji ke vztahům vědomě a nejsem ochoten se měnit, tak jednoduše „přehrávám“ to, co jsem viděl kolem sebe v původní rodině.
// Jak vypadá emocionálně nezralé chování //
Emocionální nezralost v dospělosti má mnoho tváří. Může jít o dětinské výbuchy vzteku, pasivně agresivní reakce, nedostatek empatie, nebo neschopnost převzít odpovědnost za vlastní činy.
Co vidím v praxi nejčastěji:
Vyvolávání pocitů viny. „Kdybys mě opravdu miloval/a, , nikdy bys to neudělal/a.“
Mlčenlivost a ignorování. „Nebudu s tebou mluvit, dokud se nezamyslíš nad tím, co jsi udělal/a.“
Přesouvání viny na druhé – za všechno neštěstí v mém životě může okolí, partner, děti, kolegové, nebo systém.
Ublížené chování: prezentuji se jako ta největší oběť, abych měl/a neustálou pozornost od druhých.
Nebo taky chování, které se podobá dětskému záchvatu vzteku, jen v dospělém těle.
Emočně nezralý člověk často přetáhne do vztahu staré vzorce: místo otevřené komunikace nastává citová hra na schovávanou, místo převzetí zodpovědnosti obviňování okolí, místo konstruktivního řešení ticho nebo bouře.
// Cesta ke zralosti a sebeúctě //
Emoční vyzrálost ve vztahu nespočívá v dokonalosti či bezchybnosti, ale ve schopnosti jednat v souladu se svými hodnotami, respektu ke druhým a mému rozhodnutí naučit se komunikovat zdravě.
Jak na to?
1 Co skutečně funguje je „Otevřený rozhovor“ (Mám mnohokrát odzkoušené.). Místo aby se nespokojenost a frustrace držely „uvnitř“, tak si spolu sedneme, jasně a bez obviňování vše pojmenujeme. Oba máme prostor sdílet, jak to celé vnímáme.
2 Respekt ke svým hranicím a hranicím ostatních je něčím, bez čeho se v tomto procesu prostě neobejdeme. Učíme se říkat jasné „ne“ bez pocitu viny.
Proč?
Protože moje vlastní pohoda není na prodej…..ani za dobrý pocit druhých.
3 Zvládání emocí – to je celá disciplína, která hodně souvisí s přijetím a pochopením toho, co se dělo v naší minulosti. Místo explozí nebo mlčenlivosti zůstanu v kontaktu se svými emocemi, nebojím se je konstruktivně pojmenovat a sdílet.
Sebehodnota vychází ze schopnosti respektovat sebe sama i druhé – včetně jejich chyb, nedokonalostí a odlišných názorů.
Emočně zralí lidé nečekají, že vše bude podle nich, dokážou hledat konsensus i podporu bez pocitu sebelítosti či manipulace.
Celé je to o praxi a tréninku. Nenechte si hlavou namluvit, že se nic nezmění, protože „to a toto“. Hlava nemá pravdu. 😉
Jak efektivně reagovat na emoční manipulaci
Pokud se ve vztahu objeví pokus vyvolat pocit viny, tak pro vás mám malý „návod“ (z patnáctileté lektorské praxe a z osobního života):
A Nenechte se vtáhnout: Udržte klid, nereagujte okamžitě na citové výbuchy. Dejte tomu čas – emoční manipulace často ztrácí sílu, pokud s ní člověk nespolupracuje a vytvoří si prostor.
B Pojmenujte dynamiku: „Chápu, že se teď cítíš zraněně. Vnímám tyhle a tyhle Tvoje pocity. Děje se teď toto, vnímáš to taky tak?“
Bude to fungovat jen za předpokladu, že nepřijímáte za druhé (a jejich pocity) zodpovědnost. Neberte si na sebe, co není vaše, protože to stejně ničemu neprospěje – jen závislostní vazbě druhých na nás.
C Stůjte si za svým: Nepřijímejte roli oběti nebo „opraváře emocí“. Vymezení vlastních hranic a jasných reakcí pomáhá postupně prohlubovat zdravější komunikaci.
Emočně manipulativní chování může ve vztahu vznikat často nevědomě, protože mnoho dospělých si nese vzorce ze svého dětství či předchozích vztahů.
Zralý přístup ale znamená nenechat se jimi pohltit a postupně učit sebe i druhé novému zacházení s emocemi v bezpečné, otevřené a respektující atmosféře.
A znovu připomínka – cvičení dělá mistra.
Emočně dospělí přijímají zodpovědnost za své „dětské části“. Je to o zdravé pokoře, důvěře v proces a přijetí osobní zodpovědnosti. Nemusíme být celí „pořešení“, o tom to není. Je to o tom, že známe sebe a víme, co se zrovna děje.
Harmonické vztahy, které jsou spíše zdrojem, než místem vyčerpání, za to stojí.
—
V říjnu připravuji netradiční (a zábavný) vztahový seminář v historické části Prahy, na který se moc těším.
Umění Být Spolu / 18. a 19. října / Centrum Šestý smysl, Praha
