Blížím se k padesátce a považuji za velké štěstí, že celou tu dobu jsme tady v ČR (a dříve Československu) měli takovou stabilitu.
A posledních víc jak 35 let i svobodu na mnoha úrovních.
Zjevně teď přichází období, které přinese mnohem více nejistot, bořících se dlouhodobých struktur a systémů.
Když jsou naše základní potřeby naplněné, ani se často nepozastavíme nad tím, co všechno máme.
Často až když jsou tyhle důležité potřeby ohrožené, nebo nám jsou životem – systémem – lidmi u moci – vzaty, tak si říkáme, „Proč jsem si víc nevážil toho, co všechno mám?“
Náročná období čas od času přichází nejen na individuální úrovni, ale i na úrovni celospolečenské – a teď i na úrovni globální.
A jsou to tyhle časy, kdy si uvědomíme, co je skutečně důležité, co jsou opravdové hodnoty, kde je naše srdce.
Jak neocenitelné jsou skutečné vztahy. Dostatek potravin. Příležitostí rozvíjet se v souladu se sebou a v propojení s ostatními. Svoboda cestovat.
Když se nemůžeme opřít o systém a jistoty, tak potřebujeme najít jistotu, tvořivost, lásku, zdravou sílu – a taky životní smysl – sami v sobě.
Protože to je to, co nám v takových časech pomáhá nejen jít dál, ale být dobrým člověkem.
V tom vidím to velké plus – tahle doba může přinést hodně náročného…
A na vnitřní úrovni to je volba. Mohu hledat viníky venku, nebo mohu ovlivnit to, co mohu.
A nejvíc můžeme ovlivnit sami sebe.
Když nesklouzneme do oběti a rozhodneme se pro tvořivost, zralost a vnitřní svobodu, tak vyrosteme „na duši“.
