Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že když děláte dlouhodobě semináře, tak vzniká (mimochodem) něco úžasného.
Něco, co má stejnou, nebo větší hodnotu než ten obsah, prožitky, metody, uvědomění a sebeléčení.
Když tomu dáte čas, pozornost a energii. Když se nebojíte do větší hloubky a upřímnosti, tak vzniká komunita lidí.
Ta komunita má svůj vlastní život. Neustále se proměňuje. Ta naše už pomalu deset let..
Komunitu je dobré příliš neřídit a nebránit tomu životu. Nebránit přirozenosti a spontánnosti. Spíš poskytovat bezpečný prostor. Lidé přichází a odchází. Dávají a přijímají. Tak jak potřebují.
Komunita je plná rozmanitých lidí, kteří jsou hodně různí.
Jedno mají však společné.
Nerezignovali na život.
Obohacují se navzájem.
Stále objevují nové cesty.
Někteří se znovuzrodí..třeba až po čtyřicítce.
Padají a vstávají.
Je to krásné, silné, inspirující a funkční.
Uvědomím si tuhle hodnotu o to víc, kdykoliv se potkám s někým, kdo na svůj život rezignoval. Není to o věku. Mnohdy je to někdo o dost mladší, než já. Ta rezignace se pozná podle hlášek typu:
„S tou mojí už moc nesexujeme, ale tak to má po letech každý.“
„Práce stojí za h…o, ale účty to platí a jinde by to nebylo lepší.“
„Mám zdravotní potíže, ale to je dědičný a nedá se to řešit. Každý má něco.“
Někdy má smysl něco říkat, často však ne.Každý má svůj čas.Pak si vždycky uvědomím, že jsem vlastně převážně v bublině lidí, co se motají kolem osobního rozvoje a spirituality.
A co považuji za standard, to standard vůbec není. To není stále normální.
Jsem za tuhle bublinu rád. Jsem rád za vás všechny, kdo jste součástí.
Kdo jste nenormální jako já.
Ať už jste součástí té naší menší seminářové komunity, nebo té větší rozvojové a spirituální komunity. Která se stále zvětšuje. A něco mi říká, že se bude zvětšovat dál. I dík všem těm událostem, co nás teď trénují.
Má to smysl.
A každý rok na cestě se počítá.
A na závěr..Čas od času potkám někoho, kdo má v očích hodně pronikavosti a světla. Je vidět, že je spokojený a zná své místo v životě.
Přijímá i ty nejrůznější vlny a vlnky, tak jak přichází a odchází. Zná sebe a tak si ušetří hodně zbytečných problémů.
S takovým člověkem se nemusí mluvit. Stačí s ním být. Takový člověk má většinou jen jednu komunitu. Komunitu všeho života na Zemi. Díky tomu se těší neobyčejné svobodě…
Co vám dávají vaše komunity?