„Činy mají smysl pouze v rámci vztahů a bez porozumění vztahům povedou činy na jakékoliv úrovni pouze ke konfliktu. Porozumění vztahům je nekonečně důležitější než jakékoliv plánovaní činů.“
Jiddu Krishnamurti
V tomhle citátu je parádně shrnuto, proč jsme celoplanetárně tam, kde jsme. 🙂 Dělá se spousta omezených rozhodnutí, která neberou v potaz skutečné vztahy mezi lidmi a prostředím, ve kterém žijeme.
Dlouhodobé důsledky těchto nesmyslných rozhodnutí budou mnohem náročnější, než to, před čím se nás nevědomí* lídři současnosti „snaží ochránit“. Ať už se jedná o opatření proti pandemii, nebo proti environmentálním, sociálním a dalším změnám současnosti.
Mocní současnosti
Lidé, kteří se řídí jen výsledky, pocitem moci a výkony, nejsou ve spojení se svým srdcem. Neumí skutečně být se sebou ani s druhými, umí jen mít.
Vztahy jsou pro ně jen nástroj k cíli. Mají v sobě „díru“, kterou se snaží zaplnit zvenčí. A i když se stanou ministrem, nebo miliardářem, ta prázdnota je tam stále.
A tak dělají víc toho, co dobře znají. Nemocná mysl si myslí, že když bude dělat VÍC toho samého, něco se změní..
Nemocná mysl se neumí pustit, protože pak by se musela konfrontovat s tím, že ona je součástí problému..
Ten paradox. Někdo má k dispozici veškeré informace světa, finanční a technické zdroje…A naprosto netuší to, co přirozeně ví a cítí každý indián v domorodé kultuře.
Někteří lidé jsou natolik v zajetí svojí osobnosti, že nejsou ve spojení s hlubší dimenzí vědomí a nemohou chápat přirozené intuitivní souvislosti, na kterých funguje tento svět.
Pro takto odpojeného člověka je nesmírně lákavá možnost řídit „jednoduše a efektivně“ vše a všechny. Jsem-li řízený strachem tak potřebuji hromadit víc moci a donekonečna se zajišťovat.
Současné technologie jsou v tomto příliš lákavé. Nabízejí naprostý přehled a kontrolu.
Ať už se díváme na čínského prezidenta, nebo na ředitele Amazonu Jeffa Bezose, princip je stejný. Pro oba jsou lidé jen zdroje, které se dají řídit a ovládat.
Co svědomí?
Odpojenému člověku jeho přebujelé ego vysvětlí, že je „zachránce a dobrodinec“ a pracuje pro „dobro všech“. Tichý hlas vnitřního svědomí je přehlušen.
Čelní představitelé u nás i v zahraničí, v politice i v soukromém sektoru, se postupně stávají diktátory. Proč? Protože mohou. Protože jim to my lidé umožňujeme a spolupracujeme s nimi.
Mnoho lidí se chytne na přebujelé ego nezralých vůdců a zaměňuje je za charisma. V době, kdy je nedostatek zralých veřejných osobností, se tohle stane snadno.
Protože většina chce „mít hlavně klid“ a „nemít problémy“ a chtějí „být zajištěni“, tak spolupracují na nesvobodných zřízeních až do momentu, kdy je pozdě z nich vystoupit..
A pak se se zděšením dívají, co pomáhali vytvořit.
Hitler, Mao, Stalin, Pol Pot.
Stále stejné. Je jen na nás, jestli tohle umožníme – tentokrát se to poprvé může stát na globální úrovni.
Jaké to má řešení?
Změna potřebuje přijít odspoda. Od jednotlivců a obyčejných lidí, kteří udělali „vnitřní práci“ a do větší, nebo menší míry se zbavili vnitřního strachu. Cestou je kombinace terapie a meditace. Protože naším problémem není nemoc těla, ale nemoc přebujelé mysli.
To vyžaduje podívat se tváři v tvář jakékoliv bolesti, temnotě a stínům, které si nosíme uvnitř. Propustit bolesti minulosti. Zacelit staré rány. Usmířit se se sebou. Stát se opět celistvými.
Jen tak přestaneme bojovat sami se sebou. Jen tak nejsme kontrolování z ega a mysli. A pak nejsme ani manipulovatelní těmi, kteří touží jen po moci a osobním prospěchu. Manipulovat lze jen toho, kdo podléhá strachu.
Člověk, který již není v zajetí své osobnosti, svého ega, si uvědomuje, kým skutečně je. Je to však o každodenní, trpělivé vnitřní práci.
Je to o neustálém vracení se k sobě. O schopnosti se zastavit a nedělat čas od času vůbec nic.
Jít do Vědomí a pozornosti tomu, co se právě děje. Bez ohledu na to, co se v mém životě děje, jsem pozorovatelem. Ten pozorovatel je tu neustále. Jsem si vědom jeho a jsem si vědom toho, co pozoruje.
To mi dává nadhled a vhled. Tomu se říká být „ve svém středu“. S tímto přístupem se nechytám na spoustu situací, nehraji hry o moc a energii.
Tím se vše mění.
Je to jako probudit se uvnitř Matrixu. Dívat se kolem, vnímat co se děje, ale chápat, že nejsem obětí, ani pachatelem. Možná jsem vystřídal/a mnohé role, ale teď vidím, že jsou to jen role.
Už nejde o život. Dokážu si spolu-tvořit život, který je mnohem svobodnější a plnější, než jsem si kdy dokázal/a představit.
Díky této vnitřní svobodě a narůstajícímu vědomí a energii uvnitř sebe — snáze nacházím řešení i venku ve světě.
Umím být uvolněný i tam, kde bych v minulosti podlehl strachu. A díky tomu jsem i skutečným tvůrcem / tvůrkyní v osobním a pracovním životě. Tvořím v souladu s celkem. V souladu s tím, co mne přesahuje.
Snáze se propojuji s ostatními kolem sebe, i když mají úplně opačné názory, protože pocitově chápu, že na té nejhlubší úrovni jsme stejní.
Vím, co je potřeba udělat, když přijde změna, protože naslouchám tichému hlasu svojí intuice, která je spojena s hlubší moudrostí, než která se nachází v knížkách.
Začínám tvořit tam, kde žiju. Podporujeme se jako místní komunity, než abychom dávali energii mocichtivým skrze svůj odpor.
Vracíme se k základům – K úctě Zemi, svému tělu, k oceňování blízkých rodinných a sousedských vztahů, k tvoření smysluplných věcí v souladu s přírodou – Tak se zmenšuje naše závislost na korporacích a zkorumpovaných vládách. Také závislost na technologiích, které nás připravují o lidství, energii a přítomnost.
Staré systémy mají svoji setrvačnost. Dříve či později budou nahrazeny. Když s tímto tématem pracujeme konstelačně, ukazuje se, že staré systémy nemohou být reformovány a potřebují „dojet svoji užitnost“.
Možná to bude bolestivý a dlouhodobý proces, o to víc si budeme vážit skutečných vazeb a toho, co má hodnotu.
Nemusíme čekat na vnější změny, můžeme je začít sami tím, že nejprve uděláme změny vnitřní.
*Nevědomý lídr se vyznačuje tím, že nerozumí ani sám sobě. Reaguje jen na svou touhu po moci a prospěchu.