Když pracujete delší dobu terapeuticky s klienty, tak se k vám nevyhnutelně dostane spousta zajímavých informací. Třeba i o tom, jak to dělají kolegové.
Je pro mě zajímavé, že docela dost (psycho)terapeutů straní svým klientům proti jejich rodičům. Je to pochopitelné, že jste jako terapeut na straně klienta. A většina lidí obecně má nějaký problém alespoň s jedním z rodičů. Rodiče měli dostatek času nějaké ty chyby udělat.
Možná je to proto, že spousta terapeutů má svoje problémy se svými rodiči a nejsou stroje, aby vždy dokázali oddělit osobní rovinu. 😉
Nepřijímat své rodiče má však konkrétní důsledky pro naše životy. I když tady naši rodiče už dlouhé roky nejsou.
Bude to možná znít rezolutně, ale praxe mi tohle za roky nekompromisně ukazuje:
Nikdo není sám se sebou v míru, když není v míru se svými rodiči.
Když obviňujete své rodiče. Když chcete, aby to rodiče udělali jinak.. I když už tady dávno nejsou, tak očividně žijí stále ve vás.. Když si hledáte partnery, kteří jsou podobní jako vaši rodiče. A chcete, aby se vám s nimi povedlo to, co se s rodiči nepovedlo..
Tak žijete minulostí. A ubližujete především sobě..
Nepřijímáním rodičů bráníte sami sobě, abyste byli v proudu života. Nedovolujete si přijímat hojnost života. Ba ani tu hojnost života kolem sebe nejste většinou schopni vidět.
Mnoho lidí je v depresi především proto, že nedokážou přijmout své rodiče. Jistě proto mají svoje důvody, protože dětství někdy nebyla zrovna procházka růžovým sadem.
Většina klientů je tak ochotna pro své štěstí a spokojený život udělat téměř cokoliv. Kromě skutečného přijetí rodičů.
Což je přesně ta obtížná vnitřní práce, ke které vás dobrý terapeut vede.
Skutečná terapie zahrnuje uctění a přijetí rodičů. Se vším všudy. Pak se naše srdce může otevřít. A my můžeme využít tu přirozenou sílu, která se nám tolik let nabízela.
Konstelace jsou jedinečným, terapeutickým a koučinkovým nástrojem právě proto, že umožňují pracovat s přijetím rodičů prožitkovým a celistvým způsobem.