Neznám nikoho, kdo by vyrůstal naprosto harmonicky a nikdy neutržil žádné emocionální šrámy, menší či větší traumata a bolístky. I kdyby se rodiče přetrhli, tak své děti neochrání stoprocentně před životem.

Zklamání, pocit opuštění, či selhání, stud a bolest nenaplněných očekávání. To vše nám přináší životní situace. Můžeme si vytvořit kolem svých minulých bolestí falešnou identitu. Pak si své staré bolístky hýčkáme, i když to většinou nevidíme.

Jaký to je paradox. Když přijdete na seminář a řeknete lektorovi, že už nechcete emocionálně trpět. A pak zdlouhavě vyprávíte o všem hrozném, co se vám v životě stalo. Jste hrdinou svého příběhu. A ten příběh má pro vás ohromnou cenu..

V žádném případě nesnižuji nutnost sdílet a uvolňovat emoce v procesu psychického léčení. Na sdílení je postaven celý terapeutický proces.

V určitém momentě je však třeba přiznat si, jestli se zoufale nedržím něčeho, co mi přináší nadále do života další utrpení. Hluboko uložená utrpení uvnitř nás přitahují další utrpení do našeho života.

Když jsem založil svou identitu na tom, že jsem trpěl a nadále trpím, tak se mi utrpení nebude chtít pro-pouštět. Tahle umělá persóna, kterou jsem si vytvořil mi může přinášet pozornost druhých, ocenění a respekt. Proč se toho vzdávat?

Protože to je velmi chatrné a pomíjivé. A tak to stojí spoustu času a energie tohle celé udržovat. A pak nemám čas a prostor skutečně vidět život kolem sebe. Ani své nejbližší.

Ve „věži velkého utrpení“ není většinou místo pro další lidi. Čas od času se někdo nastěhuje, ale dříve či později se zase odstěhuje. I kdyby to bylo do jeho vlastní věže, kde si může statečně trpět.

Možná to vidíte u některých svých blízkých. Někteří zastavili svůj život ještě za života. Stále si přehrávají svá stará dramata, někdy v nových kulisách, a vlastně nevidí, že už by se dalo žít jinak.

Utrpení mají vepsané ve tváři a nechtějí nic jiného, než se o něj podělit s ostatními. Najdou si za den dalších deset důvodů, proč dál trpět. Když nabídnete řešení, tak neslyší. Chtějí jen aby v tom na chvíli byl někdo další s nimi.

Je to jejich volba. Je třeba to ctít. Svým odporem je v tom naopak nadále udržujeme. Na druhou stranu nemusíme spolupracovat.

Hromadění

Když v sobě nosíme hodně bolesti, tak máme potřebu hromadit. To přináší dočasnou úlevu. Opravdu jen dočasnou.

Hromadíme další představy o sobě, které jsou spojené s majetkem, statusem, zážitky, spiritualitou, či něčím jiným, co nám dodává auru jedinečnosti. Tím vším překrýváme starou bolest v sobě. Je to konstrukce na nejistých základech.

Je jedno jestli jsem manažer, spíkr, téměř osvícená, budovatel, dobrodruh, workoholička, celoživotní matka, či konspirátorka.

Potíž je v tom, že si to nahromaděné pak musím udržovat. Představy o sobě musím bránit před všemi, kteří ukazují to, co přirozeně vidí…

To že „král je nahý“.

To je fakt makačka.

Kdokoliv se dotkne naší umělé identity, tak v nás vyvolá odpor, zranění, znecitlivění, nejistotu,..Vyvolá v nás nějakou akci, která nás stojí energii a čas.

A život mezitím běží. Co si z toho odnést?

Když ze svojí zkušenosti a zkušenosti blízkých vidíte, že…Vytvářet si o sobě představy je stále dokola zraňující, energeticky náročné a stojí to moře času..

Tak se můžete rozhodnout přestat to celé udržovat.

Když někdo poukáže na vaše umělé konstrukce, tak pozorujte, co to ve vás vyvolá. Jen pozorujte. Upřímně. Než abyste šli do reakce.

Ta reakce je totiž většinou naprosto nevědomá. V ten moment jede program. Nejste to vy. A pak je to promarněná příležitost získat zpátky trochu své svobody a lehkosti.

Když dokážete pozorovat, tak uvidíte, jak absurdní to je. Tohle celé bránit.

Síla vaší vědomé pozornosti, síla vašeho vědomí vám pomůže, abyste uviděli a propustili jakékoliv iluze, kterými jste se obestírali. Cokoliv dokážete uvědomit, dokážete změnit.

A když to změnit nejde, najdete úhel pohledu, který již nebude vycházet z pocitu oběti.

Díky meditaci, mindfulness, vědomé pozornosti v životě můžete propustit své staré bolesti a nánosy představ o sobě, protože na tom již nebude záviset vaše identita. A nemusíte již tvořit nové.

Objevte svou skutečnou identitu, která má trvalý charakter a leží pod vším tím balastem. Přinese to větší spojení se životem. Spojení s lehkostí, radostí a láskou bez příčiny.