..díky které se již budu (navždy) cítit naplněn. Pryč bude pocit nedostatku, nejistoty a nepohody..
Najdu dokonalého životního partnera. Mí rodiče mne konečně uznají a nebudou mne chtít měnit. Přijde naprostá materiální nezávislost. Najdu svůj dream job, své životní poslání. Vymakám tělo a rozjedu kundalini. Dosáhnu osvícení.
Uvěřit tomu, že něco v budoucnu mi zaručí štěstí, pohodu, lásku a radost…to je recept na zklamání.
Vše, co v budoucnu přijde, to také nevyhnutelně jednou odejde.
Podle osvícených mystiků ani osvícení není nějaká událost, která přijde a pak už je vše dokonalé. Očekávat osvícení jako bombastickou událost v budoucnosti je skvělá past na všechny duchovní hledače.
Očekávání a touhy orientované do budoucnosti nám brání uvidět, kým jsme a co máme právě teď.
To nejdůležitější je natolik samozřejmé, automatické a přirozené, že si toho většina lidí přes všechen ten `hype` tohoto světa vůbec nevšimne.
Tichá esence nás samých je tady neustále.
Jen to, co tady bylo, je a bude vždy může být považováno za skutečné Já. Vše ostatní se mění.
Potíž je v tom, že k tomu (té esenci) nemůžeme nasměrovat svou pozornost. Nemůžeme si na to ukázat, tak jako na židli, měsíc, nebo na svou druhou ruku.
Skoro nikdo nechce přímou cestu, i když tvrdí opak.
Většina potřebuje projít spoustu možností a zaručených návodů. Naplnit za svůj život spoustu potřeb. Honit se za osvícením. Hledat svůj dvojpaprsek. Vydat se na spirituální cestu s podporou psychedelik.
Možná to je účel bytí na Zemi. Zkoušet si spoustu věcí a nesnažit se dostat do cíle.
Dříve nebo později nám to každopádně začne celé být tak trochu jedno. 😉 Nemusíme čekat na později – na nějakou událost – abychom si uvědomili, že to je celé hra.
Když se přesytíme tím, co nás nemůže nasytit… Tak začneme přirozeně propouštět své vazby na tom, co se tak dlouho jevilo jako smrtelně důležité, nadějné či cenné..
To je předpoklad vnitřní svobody.
Čas od času na chvíli zastavíme a jen to celé sledujeme. Ten kolotoč životních událostí, dramat, hezkých a špatných věcí, myšlenek, obrazů a střídajících se objektů.
Teď a tady máme přístup k tomu (k sobě) pod všemi těmi vrstvami. V nás i kolem nás.
Máte ho každý z vás, v momentě, kdy čtete tyto řádky..
To si prostě uvědomíme. Žádné drama kolem.
Máme všechno, co potřebujeme.
Ve skutečnosti víme, kdo jsme.
To samo o sobě stačí.
Jsme naplněni sami v sobě a ve spojení se vším.
Skončí tím zábava?
Naopak. Po zbytek života objevujeme, jak svou vnitřní esenci žít v souladu se svou osobností, ve svých vztazích, ve své tvořivosti.
Jen to je teď obrácený proces.
Místo abychom hledali naplnění zvenku..
Naplňujeme svět kolem sebe zevnitř.
Větší zábava, což?