Když přijde strach, můžeš se rozhodnout.
Můžeš přestat reagovat naučeným způsobem. Místo navyklé reakce se na chvíli zastav. Napočítej si do pěti, když tvoje hlava bude chtít akci..Náš strach se mnohdy skrývá pod vším možným.
Pod obhajobou názorů, pod povýšeností a despektem. Pod necitlivostí. Pod kompromisy. Pod aktivitou. Pod bojem s tím, co stejně právě teď nemůžeme změnit.
Všechno nás to stojí energii. Pozornost. Čas našich životů.
A tak..
Když přijde strach..
Zavři si oči. Dopřej si trochu času a pozoruj. Pozoruj svůj dech. Je hluboký, nebo mělký? Brání tvému dechu něco uvnitř Tebe?Jak svůj strach prožíváš ve svém těle? Kde cítíš sevření? Jaký pocit, obraz, či vjem přichází zevnitř?
Ať přijde cokoliv, chvíli s tím buď a vnímej. Tvoje tělo s tebou komunikuje jemnými i důraznými způsoby. Vnímáš to bohatství, tu různorodost uvnitř?
Když budeš takto chvíli se sebou, tak rozpoznáš myšlenky, které se ve strachu opakovaně vrací.
Všímej si toho, jak přichází a odchází. Ty myšlenky nejsou Tebou. Ty jsi tím, kdo pozoruje.
Stejně jako oblaka si plují na obloze, která je vždy prostorná, svobodná a tichá. I když právě probíhá bouře, obloha tiše pozoruje.
Když bouře odejde, je to stále ta samá obloha, která tady byla před bouří.A tak je to i s tvým nitrem.
To opravdové je nedotknutelné a přitom se dotýká všeho života uvnitř Tebe i venku kolem Tebe.
Vnímej, co se mění, když místo reakce venku zůstáváš se strachem uvnitř svou pečující pozorností.
Někdy stačí opravdu málo. Pár minut.
Spíš než množství času je důležitá Tvá opravdovost.
Tvůj upřímný záměr poznat sebe sama.