Někdy se stane, že dítě ve vývoji nemůže dokončit svůj “pohyb lásky směrem k rodičům”.
Například když je malé dítě hospitalizováno a musí být od rodičů dlouho oddělené. Dítě si pak v sobě vytvoří spojení: „když se snažím být blízko, bolí to, nebo mě někdo odstrčí.“
Toto dítě, když vyroste v dospělého, může mít strach se k lidem přiblížit. Může mít strach skutečně se otevřít ve vztahu.
Dospělý je stále naštvaný na rodiče, nebo se jim vyhýbá, stále je vůči nim v opozici. Ale uvnitř stále touží po té blízkosti a lásce.
Jak s tímto pracujeme v konstelacích?
Místo toho, abychom se soustředili na ten vztek nebo strach, hledáme tu původní lásku – protože ta tam pořád je. Ptáme se: „Kdy se to poprvé přerušilo? Co se tehdy dělo?“
Když najdeme ten první moment přerušení, můžeme pomoci „vnitřnímu dítěti“ dokončit ten pohyb lásky k mámě a / nebo k tátovi.
Strach se rozplyne.
Rodiče a dítě se k sobě mohou zase otočit.
Láska nikdy nezmizí. Někdy je jen schovaná pod strachem nebo vztekem.
V konstelaci vytváříme prostor tomu, aby láska mohla opět “navázat”, aby mohla znovu proudit.
Je důležité nic netlačit a respektovat proces, buď to proběhne v rámci jedné konstelace, nebo klient potřebuje vlastní tempo a několik fází.
Ne každý je ochoten pustit se hned napoprvé hněvu a otevřít se zdroji lásky, který byl dlouho skrytý.
~
Tohle téma se v různých obměnách vrací při konstelacích. Nebo přichází ke mně, protože tam tu zkušenost mám.
Když mi bylo deset, byl jsem dlouhodobě hospitalizován s rozpadající se kyčlí, dva roky v nemocnici, v léčebně.
Tu naštvanost na rodiče jsem si v sobě nesl ještě čtvrt století, než jsem ji postupně skrze konstelace propustil.
Přineslo to velkou úlevu.
A hlubší lásku ve vztahu s Ivou, synem a vlastně s celým životem.
~
Takže toto je vlastně v tomto čase zatmění měsíce taková pozvánka na nadcházející konstelace u nás v Pardubicích.
Ty budou 21. září (neděle) : POZVÁNKA
Hezký měsíční čas.