Je vás tolik, kdo jste řadu let věnovali mnoho svého času a energie osobnímu rozvoji. Svému objevování toho, co pro vás znamená vaše vlastní spiritualita. Už se nechcete nechat omezovat nějakými náboženstvími a doktrínami. Ani `jedinými metodami` a pravdami někoho jiného, kdo vám říká o té jediné, zaručené cestě k úspěchu. 🙂 Vy cítíte a ctíte hodnotu vlastní cesty. Často cítíte, že jste „něčemu“ blízko..
A pak jste tu vy, kdo jste teprve nedávno zjistili, že život má více rozměrů bytí, tvoření a žití. A teď se díváte na svět novýma očima a objevujete své skutečné Já, nové zdroje síly a možnosti. Vše se pro vás přeskládává a život získává další barvy.
Spolu s tím vším je tady setrvačnost společnosti, která jako celek teprve začíná hledat skutečné odpovědi. Žijeme v době, kdy i méně citliví vnímají nadcházející čas změn. Čas změn, který nás vystaví tomu, co je skutečné a trvalé a co není. Čas, kdy vyrosteme díky tomu, že se upřímně podíváme na to, co dlouho leželo v našem stínu neviděné a nepřijímané. Bolest a tajemství. A pod tím naše dary, naše síla. Spojení s celkem.
Právě v této době se po každém z nás chce, abychom učinili sami za sebe kroky, život nás nenechá stagnovat. Končí „hry na něco“. Mnozí si kladete otázky, které by vám donedávna vůbec nepřišly do vědomí.: „Kdo skutečně jsem?“ „Jak ovlivňuji svým konáním, svou spotřebou okolní přírodu?“ „Jak mám žít své vztahy, aby to bylo v souladu s mou vnitřní pravdou?“ „Jak se mám stavět k tomu, když má někdo z mého pohledu destruktivní názory a přístup k životu?“
Ten tlak změn může způsobit, že se vnitřně uzavřu. Že nebudu dělat nic a budu předstírat, že se nic neděje. Možná si to celé, čemu jsem se věnovala předchozí roky, shodím. Nefungovalo to. Chci normální život. A vůbec, na tohle a tamto jsem už líný. Mnoho lidí teď objevuje nové zdroje apatie, letargie, nejistoty a pochybností. Přešlapujeme. Odkládáme. Zkoušíme nevidět to, co máme už přímo před očima.
Všechno je to svým způsobem obranná reakce na právě probíhající vnitřní a vnější změny. Všichni jsme lidé a tak to je jen přirozené. I pro mne byly v životě fáze, kdy jsem se bez vnější opory neobešel. S odstupem času jsem vděčný za vše, co jsem si zvenku dovolil přijímat a co mi pomohlo projít mnohdy náročnými zkušenostmi a vnitřními nejistotami.
Vím, jak důležitá je někdy skupinová podpora a jak těžké je aplikovat zkušenosti a poznatky ze seminářů v každodenním životě. A proto jsem dal pro letošní rok dohromady přístup, který vám umožní přirozenou, postupnou cestou takový posun, který právě potřebujete.