Každé náročné období je současně velkou příležitostí na cestě vnitřního osvobození ze zajetí naučených vzorců chování. Mám pocit, jako kdyby teď jakákoliv forma vědomé praxe přinášela násobně „větší plody“.
Vědomá praxe (meditace, jóga, dechové techniky, apod..) je nesmírně přínosná, když ji přestaneme oddělovat od běžného života.
Je snadné spadnout do představy o tom, co je spiritualita, duchovno, osobní rozvoj,.. A praktikovat několikrát denně, cítit se blažení, „odškrtnout si kolonku“.
A pak po většinu dne sklouznout do naučených vzorců chování, kdy jsme reaktivní a přicházíme o energii, padáme do negativity, chytáme se na druhé..
Je fajn si uvědomit, že vědomá praxe poránu, večer, nebo kdykoliv během dne je jen příprava.
Příprava na běžné situace, kdy nás obviní za něco partnerka. Přijdeme o něco cenného, k čemu jsme měli osobní vztah. Náš rodič se dělá menší než my. Nebo naše dítě už tři dny kňourá a my těžko hledáme pochopení.
Dobrá praxe nám pomáhá, abychom byli vědomí & tady během celého dne. Nečeká se od nás dokonalost. Prostě se díváme, jak vlastně žijeme.
A pak přijde náročná situace a místo abychom zareagovali na obvinění svým obviněním, na agresi svou agresí, tak prostě pozorujeme, co se děje uvnitř.
Hodně pomáhá, když se „k sobě sama“ vracíme mnohokrát během dne. Stačí na krátké momenty. Nádech. Výdech. Bytí. Postupně jsme méně a méně reaktivní a více zůstáváme v klidu i uprostřed náročné situace. Skutečně přítomní v tom, co se děje.
Tohle je to „rozpouštění karmy“ o kterém se tak často mluví ve spirituálních kruzích.
Není to nic okázalého.
Je to každodenní – obyčejná – vnitřní práce.
Stojí za to přivstat si do tichého rána a naladit se v pohodě, uvolněně, ve svém těle a vědomí na celý den. Stojí za to ohlédnout se za svým dnem a podívat se, kde jsem se nechal připravit o energii a čas, kdy jsem pociťoval tvořivost, lásku, svobodu a co je za tím.
A celé to funguje, když si s hravostí uvědomíme, že vědomá praxe probíhá během celého dne.
Cítím vděčnost, když vidím, že roky trpělivé, niterné práce mají smysl.
A pokoru, když přijde životní situace, kterou „totálně nedám“ a uvědomím si, že díky tomu cesta pokračuje.
Stále se všichni učíme ze života.
Když je to vědomý proces, ušetříme si spoustu bolesti. 😉