„Raději já, než ty tati.“
„Následuji Tě sestřičko.“
„Beru to za tebe mami.“
Je tady čas Dušiček. Čas prastarého keltského svátku Samhain. Čas, kdy máme blíž k našim předkům. Blíž k těm, kteří už tady na Zemi s námi nejsou.
V tomto čase je opona tenčí..
Smrt však není nikdy oddělená od Života. Život by beze Smrti nemohl být „živý“.
My živí někdy následujeme do Smrti naše blízké. Mnohdy nevědomě.
A tak jsou někteří lidé, často citliví a ještě mladí, na hraně života a smrti. Dějí se jim často nehody. Přichází život ohrožující nemoci. Nebo se přímo sami pokouší o sebevraždu.
Když se stane v rodině sebevražda, nebo dojde k pokusu o ni, tak se uvádí nejrůznější důvody, proč se tak stalo.. Ty důvody však nejsou většinou pravdivé.
Když postavíme rodinnou konstelaci, tak se ukáží důvody skutečné.
A tak řada sebevražd je následováním někoho do smrti. Možná někoho, kdo umřel náhle. Jako matka při porodu. Nebo sestřička, která se tragicky utopila. Děda, který zahynul za tajemných okolností a raději se o něm v rodině nemluví.
Ve skutečnosti je tak sebevražda projevem lásky k někomu blízkému. Je projevem touhy se k němu přidat.
Následovat někoho do smrti.
Sebevražda může být provedena konvenčně tím, že spolknete prášky, nebo si podřežete žíly.
Stejně tak můžete však usilovat o svůj život i jinými způsoby. Skrze extrémní sporty a nebezpečné výlety. Nebo tak, že ve svém těle psychosomaticky spustíte zhoubnou nemoc, se kterou si lékaři nedokáží poradit.
Skrze rodinné konstelace může ve většině případů přijít pochopení, uzdravení a přijetí.
Konstelace umožňují vytáhnout z hlubin nevědomí sebedestrukční mechanismy, které se opakovaly v mužských a ženských rodech po řadu generací. Umožňují přerušit řetěz utrpení.
Konstelace jsou cestou pro živé, jak se obrátit od Smrti k Životu.