Mobilní telefon. Zařízení, které se stává nedílnou součástí našich životů. Pamatuji, když jsem kupoval svůj první Siemens C35i někdy v roce 2000. Neskutečně „cool“ telefon to tehdy byl. Malý, výkonný, nadupaný funkcemi. Od té doby se situace ještě kapánek změnila. Dnes se mobilní telefony tak nějak stávají součástí osobnosti. Téměř nepostradatelným zařízením v mnoha ohledech. Nejvíc je to vidět u mladé generace, která si to bez nich už asi nedokáže tak úplně představit. Mobily nabízí určitý komfort, na který si rychle zvykneme, ale je tam neviditelná cena, kterou platíme, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.
Co si budeme povídat. I pro generace, které ještě dobře pamatují čas bez mobilů, se tyto krabičky staly nedílnou součástí života. Podle statistik je mobil tím číslo jedna, pro co se téměř vždy člověk vrátí domů, když ho zapomene. Docela z pochopitelných důvodů.
Tahle multifunkční zařízení dnes již semtam umožňují orwellovské (či matrixové) výjevy. Stačí se projít po obchoďáku, nebo být v nějaké čekárně, projet se vlakem. Mobily umožňují novou úroveň anonymity a odpojenosti, což je vzhledem k napojenému zařízení krásný paradox. Každý můžeme mít kdykoliv svou mobilní bublinu. Mobily nám současně poskytují určitá iluzorní bezpečí a jistoty. Alespoň dokud nedojde baterka nebo nejsme v oblasti bez signálu. Spoléháme se na ně víc, než na svou intuici a schopnost improvizovat. Stáváme se víc automatizovanými.
Dvě strany mince
Neberte mě jako odpůrce techniky. Věřím ve vyváženost všeho. Mám svůj iPhone docela rád a v mnohém mi usnadňuje život. Co vnímám jako určité úskalí jsou nevědomé návyky, které toto zařízení vytváří. Je to jako s facebookem. Když máte volný prostor, tak je neskutečně snadné prostě se otočit ke svému zařízení a je to jako se všemi návyky, postupně se prohlubují a mobil u sebe máme často. Nebudu se pouštět do toho, co je a není efektivně využitý čas na mobilu. Plno aktivit je užitečných a plno jiných méně. Stejně jako na facebooku můžete bezcílně brouzdat, tak tam můžete sdílet i něco tvořivého a sbírat cennou inspiraci.
O co přicházíme?
Problém je, že v současné společnosti se, nejen, díky mobilům a dalším zařízením víc a víc připravujeme o volný prostor bez obsahu. Ve volném prostoru bez obsahu se však děje život. Jsou to ty momenty, které nejsou ničím naplněné a ve kterých přichází ty opravdové dary z přítomného okamžiku.
Ty nejlepší věci nenaplánuješ a dějí se, když jsi pozorností tady a teď a jen vnímáš proud života.
Pak je tady další fenomén. Focení mobilem. Vloni jsem pozoroval u turistů (i u sebe) při cestování po národních parcích, jak to vlastně teď je. U většiny lidí zjevně převládá potřeba mít nad být. Protože asi tak u čtyřech lidí z pěti (nejen Japonci, celosvětový vzorek) jsem u krásných vyhlídek pozoroval, že nejprve fotí a když „to mají“ tak pak vní-mají. Někdy na to vnímání nezbyde čas, protože už jedou na další vyhlídku. Takže tam vlastně nejsou. Možná tam budou, až se na ty fotky doma podívají.
Sledoval jsem si vědomě, jak je snadné do podobného návyku sám postupně začít padat. Je v tom určitý tah většiny. Pak to chce zhluboka se nadechnout a vědomě začít budovat jiný návyk. Chce to ale jistou dávku bdělosti a vůle.
Stojí to za to
Když přijedete na krásné místo, tak ty první vteřiny vaší pozornosti jsou to, co se počítá. Nikdy nezapomenu na ten první efekt, který na mě měl Grand Canyon. Ta nezměrná velikost, která jde téměř do všech vašich smyslů. Po nějaké době to odezní, ke slovu se dostává mysl, nálepky a pojmenování reality.. Krásný „první“ pocit jsem měl i u vyhlídky z Ohebu na Seč. Stejně cestuji proto, abych si pak řekl, že nejkrásněji je doma. 🙂 Nejsou ošklivá místa, je jen úroveň bdělosti a vědomí, které máme a která nám umožňují „vidět“.
Experiment
Když budete chtít, tak si zkuste malý dvoufázový experiment. Až budete příště venku, tak si udělejte malou čárku pokaždé, když do ruky vezmete mobilní telefon a vaše pozornost půjde ke kouzelné krabičce. Taky vědomě sledujte, jestli mobilem bezcílně vyplňujete čas, prostě jak s ním zacházíte. Jestli si k němu (ne)utíkáte a (ne)trpí tím reálné vztahy s těmi, kteří jsou právě fyzicky kolem vás. Dívejte se na svůj den i zpětně. Je to celé v mlze? Nevíte vlastně, co se pořádně dělo? Přitom tam bylo plno obsahu a prožitků? Volný prostor potřebujeme, protože v něm si ty naše prožitky sedají a mohou se integrovat v nás samých. Když ty stažené programy nenainstalujeme, tak po čase začneme pociťovat určitou nespokojenost a zahlcenost.
Taky se ptejte těch kolem vás, jak vnímají vás. My často nevidíme a ani nemůžeme vidět, protože jsme prostě nějak zvyklí. Jednoduše se zeptejte, jestli vás vnímají jako přítomné a jestli jim nepřijde, že jste na mobilu moc.
To máme fázi jedna.
Fáze dva je jednoduchá: Nechte ho doma. Až půjdete příště na celodenní výlet, tak svůj mobilní telefon neberte s sebou. Vystavte se té nejistotě, určitému nekomfortu a nepohodě. Bděle sledujte, jaká místa to ve vás otevírá. Celý den bez mobilu na horské tůře. Nebo u vody.
Až si projdete tím určitým nekomfortem, který je například spojený s FOMO (fear of missing out), se strachem, že byste mohli o něco přijít. Nebo se strachem, že si dovolíte být nedostupní. Nemáte svoje výborná udělátka, na která jste zvyklí…tak zjistíte, že tam jsou i určité benefity.
Napojená svoboda v přítomném okamžiku
Když jsem zcela bez mobilu a dalších zařízení, tak se mi otevírá totálnost přitomného okamžiku. Taky si uvědomuju, že když jsem „na mobilu“, tak to je určitý „standby“ mód, který mi pomaloučku odebírá část energie. Ta dostupnost prostě něco stojí. Je to určitá forma svobody být zcela offline. Odpojení od matrixu. 🙂 A napojení v jiném ohledu. Věci jsou v určitém ohledu mnohem jednodušší. Nemám dostupné všechny informace světa skrze internet a nehrozí, že budu někde brouzdat, protože moje mysl bude chtít vyplnit, pro ni neužitečný, čas. Nemohu najednou dělat tisíc věcí. Poslouchat audioknihy, ladit todo list ani připravovat další seminář, ani fotit. Nevím ani, kolik je hodin. 🙂
Pak je mnohem snazší vidět lidi, stromy okolo sebe. Vnímat vůni přírody. Spojovat se víc se svojí intuicí. Improvizovat. Zcela se uvolnit. Dělat rozhodnutí z pozice nedostatku informací, zato dobrodružněji a spontánněji. Prostě být víc v tepu života.