Když jsme úplně malí, nasáváme spoustu vjemů z prostředí kolem nás. Jsme jako houby. Jsme svým prostředím formováni a my přijímáme. Přišli jsme do života a tak žijeme. S jistou nadsázkou se stáváme svým prostředím. Stáváme se nejbližšími lidmi kolem nás. Ne nadarmo se říká „čemu dáváš dlouhodobě svou pozornost, tím se stáváš“.

Čím jsme starší, tím víc přijímáme nějakou ustálenou formu a tím těžší je udělat nějaké skutečné vnitřní změny. Obrazně řečeno, náš šálek je plný.

Proto je dobré se změnami v životě nečekat. Čím jsme starší, tím mohou být těžší. Čím jsme starší, tím může být více závazků a méně životní energie,..tím více bude mít naše hlava argumentů proti změnám. Velká životní zkušenost je cenný poklad. Přináší moudrost, současně může být však i omezením, pokud jde o přijímání nového. 

Nejcennější čas

Přesto je čas v našem životě, který nabízí vzácnou příležitost. Bez ohledu na náš věk. Tento čas se ještě k tomu pravidelně opakuje. Každý den.

Málokdo si hodnotu tohoto času uvědomuje a tak s ním mnohdy mrháme. Když nám to nikdy nikdo neukázal, tak ani nevíme, o co přicházíme.

Jde o první desítky minut po probuzení.

A tak se podívejte, jak probíhalo vaše dnešní ráno.

Jak probíhala vaše rána tento týden?

Možná jste spokojení. Možná ale víte, nebo tušíte, že je prostor pro změnu.

Nový den, nová šance

Náš den je vlastně jako náš život v malém. Každý den tak dostáváme šanci prožít si nový život. Ráno se probouzíme a vlastně se znovu rodíme. Jsme tak trochu jako nepopsaný list. Jako houba, která dokáže rychle nasát cokoliv. Nastavujeme se na způsob svého dne.

Znáte to sami. Hektická rána obvykle znamenají celý hektický den. Pokud váš den hned po probuzení začne řešením, tak řešíte celý den a nevidíte cestu z toho. Pokud se pohádáte s partnerem, celý váš den můžete být podráždění, přitahovat další konflikty a může to celé stát za starou belu.

Jakmile jsme na nakloněné rovině a věci naberou svůj spád, tak je těžké zastavit a změnit směr. Dát se do klidu a rovnováhy. Vše je možné, ale vyžaduje to hodně vědomý přístup, více prostoru a energie.

Hodně lidí bere dnes hned po probuzení do ruky svůj telefon. Telefon je budíkem a telefon má zapnuté notifikace, takže se hned dostáváme do komunikace s vnějším světem. Facebook. Instagram. Viber. Smsky. Zprávy.

Okamžitě po probuzení jsme tak v reaktivním, nevědomém módu.

Každý den prohlubujeme nový návyk, protože technologie v našem životě to podporují a my neříkáme ne. Takový návyk je požehnáním pro akcie technologických firem, ale rozhodně neprospívá našemu životu.

Našemu vědomí.

Je dost filmů, kde se hlavní hrdina dostane do časové smyčky, kde zas a znovu prožívá svůj stejný den, než dojde k nějakému hlubšímu uvědomění. On / ona se pak dostává ze smyčky a život se posouvá do nové roviny bytí.

Hrdinou svého života

Vy jste tou hrdinkou, tím hrdinou, svého života. Odněkud jste vzešli, v nějakém prostředí jste vyrostli a nesete si určité naučené vzorce chování. Dál vás prostředí formuje, ale vždy máte možnost volby. Máte svobodu vybírat si informace, které k vám půjdou. Máte možnost tesat svůj život do větší či menší míry. Každý z nás ji máme, i když někdy přichází okamžiky, kdy tomu tak úplně nevěříme.

Nový ranní návyk

Můžete se právě teď rozhodnout a vytvořit si podmínky. Můžete povypínat notifikace na telefonu, dát jej do letového režimu. Nebo ještě lépe si pořídit obyčejný budík. Můžete se večer před spaním naladit na své další ráno. Bavit se s rodinou o tom, jaká rána by se vám líbila. Domluvit se, že poránu neřešíte. Vizualizujte si do detailů, jak vypadá klidné ráno, ve spojení s vaší podstatou. Třeba v klidu a míru, který se pak přenese do celého vašeho dne a vaší tvořivosti, ať už budete tvořit cokoliv?

Čemu chcete dávat hned poránu svou pozornost? Čím budete tvarovat své tělo, svou mysl, své srdce? Co potřebuje vaše duše?

Co si skutečně zaslouží ty nejcennější minuty?

Obejmout se hned po probuzení se svou partnerkou a jen tak, v tichu, spolu být? Než mezi vás skočí váš syn? 🙂

Pomalu protáhnout ještě v posteli celé své tělo? Otevřít okno a vnímat zvuky přírody? Pustit si do uší krásnou vedenou meditaci či hudbu, kterou milujete? Dát si protahovací cviky a vnímat novou živost ve svém těle? Udělat si šálek kvalitního čaje, semtam se napít a mžourat do ranního sluníčka?

Dejte nejprve sobě, abyste mohli dávat i druhým.

Vědomí

Dávání pozornosti něčemu je jen jedna úroveň přistupování k životu. Ona ta naše pozornost odněkud vychází. Vychází z našeho čistého vědomí. Ze stejného vědomí, které tady vždy bylo, je a bude. Vy jste tím vědomím.

Když se ráno probudíte, můžete si uvědomit své JÁ a jen tak si být. Můžete si jej uvědomit lépe ráno, než během dne, kdy jste někdy ve víru mnoha událostí, kdy si vaši pozornost vyžaduje mnoho objektů, myšlenek, pocitů a vjemů. Vaše JÁ však nepotřebuje vaši pozornost.

Ono samo je zdrojem pozornosti.

Slunce také nepotřebuje, aby na něj někdo svítil.

Ta nejvyšší meditace je přirozeným stavem.

Stavem, kdy si jsme vědomi svého vědomí a naše pozornost spočívá uvolněně ve středu naší bytosti.