O víkendu jsme měli konstelace a bylo to přesně napůl – 8 žen a 8 mužů. Když se to takhle vyváženě sejde, je to většinou úžasné. 

Chvílemi jsem měl pocit, že „jede mužský kruh“. A bylo neocenitelné, že ženy jsou u toho – skutečně přítomné svým srdcem. Mohly vidět muže v jejich síle i zranitelnosti. Mohly skutečně vnímat, že tyto dvě kvality se navzájem nevylučují ani u mužů, ba naopak. 

Ženy viděly mužská rodová traumata a co to dokáže udělat s chlapem, když se neřešené trauma přenáší z generace na generaci po desítky (a někdy i stovky) let.. 

A stejně tak obráceně. 

Pracovali jsme celkem hluboko s ženskými rody, s přijímáním stínů i „temnoty“. Temnoty, která není tím „zlým“, ale skrytou silou, která si přeje být uznána, uctěna a uchopena ženou, která právě žije svůj život…viděna svou předkyní, která svou sílu nepopírala.

Dívali jsme se na to, když se rozkmotří matka s dcerou způsobem, který přináší zkušenost plnou utrpení. A jak vypadá návrat do plnosti svého ženského rodu. 

A muži mohli být u toho. To je dar. 

Touto vzájemnou přítomností u záležitostí mužů a žen probíhalo – velmi přirozeně – i léčení starých křivd mezi muži a ženami, které se táhnou již mnoho pokolení.. Díky vzájemnému pochopení, díky vzájemné přítomnosti probíhá samo uzdravení. 

Díky bytí.

Spolu.

Tohle jsou momenty, kdy svou práci prostě miluji. 🙂 Momenty, kdy jsem vděčný za všechny ty s..čky, kterými jsem si mohl během svého života projít, protože mám pocit, že bez nich bych byl stále ještě v korporátu a tohle by byl jen nejasný sen.

Tím se dostávám k dnešku..

Máme před víkendem Dva jsou Nejvíc. Ten je jak pro páry, tak pro jednotlivce, kteří by rádi prohloubili, uzdravovali a podporovali své vztahy. Nejen ty partnerské, ale i další blízké vztahy. 

Na víkendu je nás k dnešku 35 celkem. A z toho jen 7 chlapů! Takový rozdíl jsem na víkendovém semináři neměl roky. 

Vztahy jdou dnes celkem na dřeň.  

Opakuje se často stejný příběh. 

Žena je roky s mužem, který maká. Často zabezpečuje, stará se způsobem, který je mu blízký, takhle chlap projevuje lásku. Materiálně to funguje a nenutí ho to do skutečných změn – tím je to „celý bezpečný“ a „pod kontrolou“ i z hlediska jeho vnitřních záležitostí. 

„Podívej, jak makám, co chceš ještě víc?“

Ale ten chlap tady prostě není. Často je v práci. Často je někde jinde. Nechce řešit žádné nepříjemné záležitosti. Když tady je fyzicky, tak tady taky není. Protože je zavřenej svým srdcem. Sex tudíž mnohdy nefunguje, alespoň pro ženu ne. Blízkost a intimita nefunguje a to si to „rovnou mohu udělat sama“. Postupně narůstá odcizení, protože konflikty se neřeší na hlubší úrovni.

Chlap pak zaopatřuje a maká na něco, z čeho se vytrácí esence a láska.

Ano, žena má svůj podíl na tom, že věci jsou, jak jsou. Někdy si vybere pro život někoho, kdo až příliš připomínal otce, protože věřila, že tohohle chlapa už konečně změní.. 

Jindy je žena vnitřně tak spojená s pocitem oběti a trestá se mnoha způsoby, kdy ani nechce pomyslet na to, že je čas začít si nastavovat zdravé hranice a starat se o své přirozené potřeby.

Některé koleje jsou příliš vyjeté, ale stejně nezbývá nic jiného, než ty koleje začít měnit, když se v tom nedá žít. Měnit koleje krok za krokem, i když se to často nedaří. Prostě to nevzdat. 

Hodněkrát se stane, že vztah je fakt na šlupky a jen jeden partner se fakt snaží něco s tím dělat, druhý obviňuje. A většinou je to v tom páru ta žena, kdo začne. Ta žena, která si najde čas na osobní rozvoj a hlubší změny, i když se vedle práce ještě stará (často) téměř sama o několik dětí. 

Chlap mnohdy nevidí a nechce slyšet nic, co zahrnuje hlubší emoce a náročnější témata. 

Co je smutný? 

Chlapi se často probudí a něco hlubšího by začali dělat, až když je pozdě a vztah už v podstatě není. 

Je fajn zachraňovat vztah, dokud je ještě čas. Jenže chlap, když vidí, že to je sice v pr.. , ale stále to nějak – jakžtakž – funguje… tak místo toho přidá, víc maká, vydělává, staví barák, prostě se za něčím (venku) honí. Místo aby se konfrontoval se sebou, se svojí bolestí uvnitř.

Jinými slovy dělá víc toho starého, co nefungovalo, i když si to nepřipouští. Protože nic moc jiného nezná. Proto se často ti dva rozejdou, když se barák dostaví. Protože ta prázdnota je tam stále. 

To je signál od života, že tohle nefungovalo. Jenže chlap najde nějakou jinou ženskou, aniž by se skutečně „zastavil sám se sebou“. A po letech je zase tam, kde byl. 

Nebo ten muž zahořkne a zavře se ženám úplně, má svoje koníčky a blbárničky, pár kámošů, co to mají podobně. Tohle nic moc neřeší. A vlastně to ani netěší, protože dokud se chlap nedívá do té bolesti uvnitř…bolesti skrze kterou vede cesta z toho marastu ven, tak se nic opravdu nezmění. 

Průser je, že společnost muže takhle vychovává. Aby věci ustáli. Poslušní roboti, kariéristi, odborníci na jistoty a zabezpečení. 

Stále ještě slyším někdy od učitelek říct malému klukovi, že „kluci přece nepláčou“. Mému synovi řekla vychovatelka ve školce, že když bude předstírat, že „ho to nebolí“, tak to přestane bolet. A nebo: „Když budeš brečet, tak maminka tě nebude chtít a budeme si tě tady muset nechat.“ 

Ženy nemohou skutečně vychovat muže. A cenu za to, že ve školách, školkách a sociálních zařízeních je 90 procent žen, platí opět ženy. Protože vedle sebe nemají často rovnocenné partnery, kterým by mohly být rovnocennými partnerkami. 

Stejně si nikdy nezvyknu na to, když vidím, že ženská jede sama na seminář, aby dávala dohromady svůj partnerský vztah. Muž je nepřítomen, protože „tohle jsou blbosti“. A opět.. Muž se často přidá, až když je pro vztah pozdě a ze vztahu už se žádná „jiskra nevykřeše“. 

Tohle není „bitching“ proti chlapům. 

Možná upřímné zvolání „Chlapi, pojďte do toho.“ od někoho, kdo velmi dobře sám zná všemožné kličky a úniky. I nepřítomnost, vypínání se, znecitlivování se, vyčerpávání se prací. Toho všeho jsem si užil do té míry, že dneska už vím, že před ničím se utéct nedá.. 😉 

Nakonec se každý potřebujeme obrátit do sebe a tam hledat cestu, jak změnit své vztahy k lepšímu.

Jak muži, tak ženy mají své lekce ke zpracování.

Znám víc a víc skvělých chlapů, kteří se nebojí konfrontovat s tím nepříjemným v sobě. Přijímají zodpovědnost, často jsou to oni, kdo na vztahu skutečně maká. 

Doba se opravdu mění. 

Ale jestli moje osobní zkušenost lektora a terapeuta za posledních 10 let o něčem vypovídá…tak o tom, že chlapi to sice myslí dobře, ale často se soustředí na ty méně důležité věci. Alespoň pokud jde o vztahy. 🙂 Proto bude v Živé vodě víc a víc vztahových seminářů, které jdou k podstatě..

Ohromně se na víkendový seminář těším. Třeba to má svůj dobrý důvod, že je na semináři tentokrát o tolik méně mužů. A třeba se někteří ještě přihlásí potom, co si tohle přečtou. 🙂 

Roky jsme s partnerkou Ivou měli vizi, ve které podporujeme (nejen partnerské) vztahy do větší zralosti. Sami nejsme zdaleka dokonalí, ale prošli jsme si toho spolu tolik, že se tato vize začíná naplňovat téměř „sama od sebe“. Ve mně to vyvolává zas a znovu velkou vděčnost. Děkuji <3 

Stále ještě jsou otevřené registrace. Máme ještě pár volných míst pro muže i ženy. Ať už jste v páru, či nikoliv. Více k víkendovce Dva jsou Nejvíc najdete tu: http://www.orsag.info/akce/dva-jsou-nejvic/

Art: LDR by Etsy