Příliš často se ve své praxi setkávám s tím, že muži a ženy odmítají své tělo. Děje se to skrytými a neuvědomovanými způsoby a bývá to často schované za spiritualitu, nebo mnohé závislosti.
Lidé orientovaní na duchovní sféru mnohdy považují to fyzické za „něco méně“. Dívají se raději tam nahoru, než aby žili plnohodnotně své životy tady. Stráví roky v meditaci a rozplývají se v Bytí, nejsou však nohama na Zemi.
Hledají zkratky skrze nejrůznější substance, které na chvíli obejdou hlavu a dávají nahlédnout do hlubších sfér. Nefungují jim vztahy, práce a finance. Nemají pořádné zázemí.
Někdy se upneme na jednu dvě oblasti, které nám v životě fungují a těch se držíme jako klíště. Postupně se však i to, co dříve fungovalo, začne „vyprazdňovat“ a my jsme konfrontováni s tím, co jsme tak dlouho odkládali.
Je přirozené, že se pokoušíme vyhnout bolesti. Málokdo z nás nezažil nějaké fyzické a emocionální trauma. Patří to k životu na Zemi. Když se podíváte hlouběji do historie svého mužského, či ženského rodu, tak zjistíte, že ty vzorce bolesti se neustále opakují.
Kdo by se divil, že se to nepříjemné snažíme nějak obejít a nevidíme cestu tam, kde ji neviděly celé generace našich předků. Až když se rozhodneme a pustíme strategie, skrze které utíkáme sami před sebou, tak se může něco změnit.
Málokdy se to změní naráz. Nějaký čas se nacházíme ve schizofrenii mezi starým a novým. Vše se děje krok za krokem a chce to trpělivost. Potřebujeme podporu vnějšího a vnitřního vedení.
Aby se něco opravdu hnulo a přišla cenná uvědomění, je potřeba více času a prostoru. Chce to vypadnout ze svých stereotypů a návyků.Poslední roky jsem pracoval hlavně formou víkendových seminářů. Když jsem semtam připravil tří a nebo čtyřdenní semináře, umožňovalo to pozvolnější přístup.
Změny se v životech účastníků pak usazují mnohem přirozeněji. Je více prostoru mezi prožitkovými cvičeními. Je čas integrovat, pochopit a usadit prožitky.
To vnímám jako důležité, obzvlášť pokud jde o tělo. V našem těle je usazená spousta nedořešených záležitostí minulosti. Když víte, že jste někde jen na víkend, nechcete jet domů rozložení. A tak se mnoho věcí ani neotevře, i když už by mohlo.
Naše tělo má přirozenou moudrost a sebeléčebnou schopnost. Když se dlouho potlačovalo, tak to chvíli trvá, než se skutečně uvolní. Potřebuje být déle v bezpečném a svobodném prostoru.
Je to již rok, co jsem začal připravovat seminář Dotek Těla Dar Bytí. Ten se měl konat na jaře a protože se nekonal, tak mohl postupně dozrávat a s ním jsem dozrával uvnitř i já a přihlášení účastníci.
Jedná se o 6tidenní seminář, který půjde velmi pozvolna celkem do hloubky. Rád bych zde zúročil vše, co jsem se naučil při práci se skupinami za posledních 10 let. Bude o těle, o intimitě sám / sama se sebou i s druhými, o hlubokém vnitřním léčení.
Budeme pracovat skrze laskavou pozornost, skrze dotek. Prožitkovými způsoby se dotkneme nitra tak, jak právě potřebuje. Bude to o spojení se se svou esencí. A o tvoření z tohoto spojení.
Prostor, kdy se nic neděje, bude stejně důležitý, jako čas, kdy budeme společně pracovat. Seminář proběhne v menší skupině a dá mi to možnost pracovat s vámi více i individuálně.
Seminář bude léčivý pro vaše vztahy. Je to cesta, jak se zakořenit ve svých životech a prožívat je v celistvosti a větší zralosti. Ta skutečná spiritualita je v přijetí celku. V přijetí všeho, co vám život právě nabízí. Je v uvědomění, co vše máte uvnitř a co touží být projeveno venku v každodennosti.
Mám radost, že jsme na místě, které je pro tuto práci jedním z nejvíce tradičních míst v ĆR. Je to místo zemité, zralé, usazené a bezpečné. V současnosti je již jen 6 volných míst. Seminář proběhne na začátku října a další informace a přihlášky jsou v kalendáři akcí.