Když pracuji s pravidelnými účastníky meditačních seminářů přes ZOOM, tak vidím, že tahle doba významně podporuje meditační praxi.
Jsme nuceni pouštět se spousty věcí, protože už nechceme / nemůžeme investovat energii do nesmyslů. Život nám nabízí více příležitostí se zastavit a prostě být.
Někdy nás k tomu život dovede, protože nám pozavírá spoustu „dveří“. Když najednou „nic nefunguje“, tak to je pozvání od života něco si uvědomit, zpomalit, víc cítit.
Meditace nejsou o žádných složitých technikách, jsou hlavně o propouštění. Ze všeho nejvíc o propouštění svých představ, jak by správná meditace měla vypadat. Také o nelpění na meditačních zážitcích a dosažených stavech. O uvědomění si, kým jsme.
Vždy se můžeme posunout za to, co nás omezuje. Posunout se za mysl a pozorovat její snahy, představy a cíle. Nejsme svými myšlenkami. Když si to uvědomíme, můžeme se konečně uvolnit.
Někteří hrají konstantní hru na produktivitu a výkon. V tom je napětí a stažení.
Místo toho se nabízí přirozený postoj k životu, i když dál máme své povinnosti, cíle a představy…tak nejsou tím hlavním, o čem je Život.
Život je ve skutečnosti o okamžicích, kdy jsme plně ve spojení. Ve spojení sami se sebou. S okolní přírodou. S blízkým člověkem. Se svou tvořivostí..