Když vidím zlo všude kolem sebe, nakolik to je ve skutečnosti o mně?
Dokážu si přiznat, že to, co tolik kritizuji a odsuzuji na druhých, se mne týká často také?
Když jsem plný nenávisti – a tak přitahuji nenávist druhých – budu dál bojovat, nebo si dám možnost z toho kola vystoupit? Přijmu osobní zodpovědnost?
Není snadné potkat se se svým vlastním stínem.
Potkat se se vším, co na sobě nepřijímáme a odsuzujeme, protože to bylo (často v našem útlém dětství) odsuzováno druhými.
Dokud si nedovolíme být celiství, dokud „nevlastníme“ vše, co k nám patří, jsme velmi snadno manipulovatelní zvenku.
Snadno uvěříme tomu, co není pravda (protože chceme).
Proto se dnes mohou tak snadno šířit lži.
Protože často lžeme sami sobě, tak nedokážeme rozpoznat pravdu od lži. A pak jsme v „bublině“, ne v životě. Děláme to z vlastní (ne)vědomé volby.
Když se rozhodneme: „Raději uvidím pravdu, i když může být nepříjemná.“, tak se vracíme k plnému životu v opravdovosti.
V tomto ohledu jsou úžasné konstelace. Nastavují nám pravdivé zrcadlo způsoby, které by nás ani nenapadly.
Sama existence má zjevně zájem na tom, abychom se jí účastnili naplno. A abychom konečně byli sami sebou. 😉
—
Pokud máš téma (nebo chceš přijít jen na účast), tak Tě zvu tuto sobotu 26.4. do Pardubic na společný konstelační den. Odkaz najdeš v komentáři.
Art: Lo, pinterest, embrace your shadows
