Když došlo před lety ve francouzském časopise Charlie Hebdo k teroristickému útoku, tak se většina Francouzů vyslovila pro omezení svých svobod, pokud by jim to přineslo více bezpečí a jistot.
Ukazuje se po celém světě, že v nejistých časech hledáme vnější autority, které nám řeknou, co máme dělat. Chceme věřit rychlým a snadným řešením. Hlavně abychom se už nemuseli cítit nejistě a zranitelně.
Faktem je, že když se cítíme nejistě a zranitelně, tak probíhá náš skutečný vnitřní vývoj.
Spousta z nás by ráda žila v harmonickém světě bez výzev. To ale neexistuje ani v pohádkách.
Často si neuvědomujeme, že právě skrze obtíže v sobě objevujeme nové zdroje a možnosti. Poznáváme sebe sama tak, jak se za „bezpečných“ okolností nemáme možnost poznat.
Lidé se někdy modlí k vyšší síle (Bohu, Existenci,..), aby změnila jejich život a oni už neměli problémy, které právě mají. To je modlitba, která nic moc nepřinese.
Modlitba, která má smysl, je, aby nám vyšší síla dala moudrost, lásku, odvahu a sílu, kterou potřebujeme, abychom dokázali zvládnout situaci, ve které se nacházíme. Protože tím se stáváme víc sami sebou. Tím poznáváme sebe sama. A tak poznáváme i to, jak funguje tento svět.
Je v pořádku změnit nevyhovující životní podmínky. Pokud však stále jen měníme to vnější, aniž abychom se zastavili s tím, proč se to celé děje – právě nám – jsme „odsouzeni“ přehrávat stále stejné životní situace. Když před něčím utíkám, například stále odcházím ze vztahů, kdykoliv vyjde na povrch něco bolavého ve mně…Tak se dříve nebo později naleznu ve stejné vztahové situaci.
A pokud se rozhodnu raději již vztahy nemít, i tak se mi ve vědomí stále budou přehrávat situace ze vztahů minulých. Není to trest, je to Život, který se mne zas a znovu snaží přivést k pravdivosti. K pochopení a přijetí osobní zodpovědnosti, místo odsuzování a pocitu oběti.
Sebe si nosíme všude s sebou. V sobě máme všechny ty bolístky. V minulosti jsme se nějak chovali a svět nám dává zažít na vlastní kůži, když se podobně chová někdo jiný k nám. Díky tomu lépe vidíme a vnímáme souvislosti našeho tvoření tady na Zemi.
Okolní svět zrcadlí, jak to „máme“ uvnitř.
Úroveň naší sebehodnoty a sebelásky. Míra naší nevyjádřené zlosti a energie. Náš (ne)vědomý odpor k něčemu, nebo k někomu. To vše se odráží v našich vztazích a každodenních situacích.
A tak..
Vnější svět nikdy nebude v harmoniii, protože harmonii máme najít uvnitř.
V sobě sama.
Teprve když dokážeme přijmout své životní okolnosti takové, jaké jsou, tak se něco může skutečně změnit.
Protože když skutečně přijmu svou současnou životní situaci a „propustím“ ten odpor, který jsem dosud měl, tak mne Život konečně může postavit do nových životních situací, které reflektují víc vděčnosti, lásky a vnitřní síly.