Před časem jsme s účastníky semináře stavěli velmi zajímavou globální konstelaci. Tyhle konstelace vždy ukazují zákonitosti společné nám všem. Ukazují svět v širších souvislostech. A mnohdy je to celkem zážitek.
Ta konstelace byla na téma Člověk a jeho další život na Zemi.
Ukazovala Zemi, která nám dává a dává s otevřenou náručí. A v jeden moment se zarazila, usmála se a klidně řekla: „S vámi i bez vás.“
Pro Zemi je člověk krátká epizoda. Stejně jako byli krátkou epizodou dinosauři.
Dnešní ekologie staví na hesle: Zachraňme Zemi. A to je pomýlené.
Skutečné téma je: Jak dlouho bude ještě na Zemi člověk?
Země spolehlivě přežije. Přežila vymírání druhů již víckrát. Země má miliony let na obnovu a umí se vrátit k původní rozmanitosti.
Když se nějaký druh přemnoží a žije na úkor dalších druhů, tak má příroda mechanismy, jak vrátit věci do rovnováhy.
Možná jeden z takových mechanismů právě sledujeme v akci.
Epidemie jsou však jen jeden střípek. Je tragické, že se globálně tolik zaměřujeme na Covid místo abychom řešili hlubší příčinu. Na úrovni celku i jednotlivců..
Jsme svědky narůstajícího pnutí a sobectví ve společnosti. Nemáme vědomé lídry. Nechceme se dívat na to, co je nám nepříjemné. A neřešené stíny rostou.
Současná situace jen urychlila trend, který tu již dávno byl. Tohle je návrat o několik kroků zpět do „kmenových“ skupin. A politici toho dovedně využívají pro svůj benefit – pro dočasný zisk.
Příslušnost ke kmeni je o určitých výhodách. Příslušnost ke kmeni je záplata na strach, kteří mnozí cítí ve stále rychleji se měnícím světě.
Když jste uvnitř kmene, tak jste vedeni ctít „pravdu“ svého kmene. A bojujete proti pravdě jiných kmenů.
V minulosti byly kmeny nuceny, aby se řídily i univerzálními principy. Jinak by nepřežily. Dnes se na univerzální principy zapomíná, protože globální ekonomika to umožnila.
Zapomíná se na moudrost, která řídí vše okolo nás.
Když lokální záležitosti odkládáte dost dlouho, stanou se z nich záležitosti globální.
A tak to dnes už není o přežití národů, či komunit. Je to o přežití celého lidstva.
Globální problém má řešení jen na globální úrovni. Ale i ten nejvíc globální problém je stále o jednotlivcích. O jednotlivcích, kteří přijmou zodpovědnost a místo strachu si vyberou lásku a soucit.
Každý si potřebujeme sáhnout do svědomí. Podívat se, co můžeme dělat jinak.
A začít to dělat.Vždycky jsem byl rád, že na větších seminářích mám veganskou kuchyni. Mám pět let starý mobil i notebook. Žijeme s rodinou celkem úsporně, co se týče věcí. A přesto jsou záležitosti, ve kterých zbytečně zatěžuji přírodu. Vždy jsme rádi cestovali a přehodnocuji, jak to do budoucna dělat.

Přesto je konání jen menší částí skládačky.
V Zenu se často opakuje, že konání nemá pozitivní dopady, když člověk není vnitřně zralý – to znamená nedosáhl potřebné úrovně vědomí. Konání nevědomého člověka přináší víc utrpení, i kdyby byl záměr sebelepší. I dobré záměry pak mají svůj velký „stín“.
Řešením je vnitřní rozkvět, moudrost a zralost na globální úrovni.
Ať už jsou mezi národy, náboženstvími, komunitami a jednotlivými lidmi jakékoliv rozdíly, tak nás jedno spojuje.Všichni žijeme na planetě, která má omezené zdroje.Pokud se nevydáme cestou toho, co nás spojuje, tak to z hlediska planety bude nakonec fungovat také. Jen ne z hlediska lidstva.
Nedávno jsem tady pěl chválu na dokument Moje učitelka chobotnice. Pro mě nejkrásnější dokument letoška.
Včera jsme s rodinou viděli dokument David Attenborough: Život na naší planetě. Někdo napsal, že kdybyste měli vidět už jen jeden dokument, tak ať je to tento. Je to osobní zpověď výjimečného člověka, kterému je 93 let, celý život se pohyboval v divočině a vidí přírodu dnes a přírodu na začátku minulého století.
Dokument je plný nádherné přírody, je hustý a je v něm naděje a nabízí řešení.Je to fascinující vidět člověka, kterému táhne na stovku, s jakou vášní žije svoje poslání a kolik má stále energie.
Vzpomněl jsem si na citát..
„Společnost prosperuje, když staří muži sází stromy, v jejichž stínu již sedět nebudou.“