Když se nám stane v životě něco nepříjemného – např. hádka, selhání, fyzické či emocionální trauma – tak máme volbu.
Můžeme to nechat projít vědomě skrz sebe, už když se to děje. Uvědomit, pochopit a propustit. A nebo se tomu můžeme bránit, protože to je nepříjemné.
Můžeme obvinit ty, kteří toho byli součástí.
Odtáhnout se. Uzavřít se.
Ale tím si to nadále „držíme“ – v těle, v mysli.
V našem životě.
Co si držíme, to je i po mnoha letech stále tady. Čas od času se to vynoří. Ovlivňuje to způsob, jakým žijeme.
Stačí, aby nám něco v našem současném životě připomnělo tu dávnou traumatizující situaci…a ta se okamžitě spustí. I se strachem, emocemi, tělesnými symptomy.
Často pak podvědomě omezujeme svůj život, abychom se této vnitřní bolesti vyhnuli.
Chodíme jen na bezpečná místa.
Jsme jen s bezpečnými lidmi.
Děláme jen bezpečné věci.
Život však stejně neuhlídáme. Vždy nám ukáže, co si nosíme (již zbytečně) uvnitř.
To je nabídka od života, že už to můžeme nechat jít..
Stojí to hodně moc energie, vyhýbat se životu.
Pokoušet se život kontrolovat svou hlavou.
Problém není v životě. Je v tom, že se nám něco kdysi stalo a my to stále nejsme ochotni propustit.
Svým bojem, svým odporem, svým strachem.
Je přirozené, že jsme si podrželi nějakou bolest v sobě.Mnohé situace naší minulosti byly natolik náročné, že jsme je nedokázali zpracovat v momentě, kdy se děly.
Byli jsme možná příliš malí. Nebo jsme byli právě bez energie. Třeba toho na nás bylo zrovna moc celkově.
Raději jsme se odpojili a znecitlivěli. Raději jsme se zavřeli. I s tím, co se nám stalo. Třeba to tehdy jinak nešlo, to už není důležité.
Dnes už můžeme spolupracovat se životem. Když nám život ukáže, co si nosíme v sobě, můžeme se místo stažení prostě víc otevřít. Skutečně se podívat dovnitř.
Uvolnit se s tím a začít propouštět.
Když budeme propouštět ze své mysli a energeticky i ze svého těla ten balast, tak se nám uleví.
Nebudeme si už sjíždět své staré bolesti na svých nejbližších.
Mnohem méně se budeme chytat na nejrůznější háčky a provokace, které mnozí ve větší a větší míře hážou..
Proč to dělají?
Protože se podvědomě sami snaží zbavit toho, co je uvnitř bolí. A nebo to alespoň chtějí sdílet s někým jiným, aby v tom nepříjemném nebyli sami.
Tahle doba vše vytahuje na povrch. A staré strategie přestávají fungovat.
Současná situace může sloužit jako ventil pro příležitostné uvolnění vnitřního přetlaku. Mnozí to tak využívají.
Nic to ale neřeší. Je to stále dokola, když se nejde skutečně dovnitř. Dnes to můžeme parádně vidět na sociálních sítích.
A nebo se tento společenský stav může stát nástrojem vaší vnitřní transformace.
Nakonec již ventil nebudete potřebovat, protože dokážete se svým životem spolupracovat v přítomnosti. Nebudete si ukládat další toxický balast uvnitř sebe.
Nebudete již například muset druhým nadávat do kreténů, protože něco mají jinak než vy.
Nepomůžeme druhým, když s nimi budeme v žumpě.
Je třeba nejprve pomoci sami sobě – tím, že si odlehčíme od břemen minulosti.
Pomůžeme druhým jen svým příkladem.
Tím, že uvidí, jak zvládáme své situace.
Tím, že uvidí, jakou energii a klid vyzařujeme.
Tím, že se rozhodneme být dobrými lidmi. (Už jen díky tomu, že jsme pochopili, že to, co dáváme do světa, to se vždy spolehlivě vrátí.)
Jak na to?
Ten nejdůležitější nástroj máme vždy k dispozici.
Je to síla našeho vědomí.
Jen Vědomí má sílu propouštět.
Všechno důležité pro tento čas, již máme v sobě.
—
Zvu vás do meditačního cyklu, který je o právě této práci. Desátým rokem pracuji meditačně se skupinami. A mám pocit, že to nikdy nebylo důležitější, než dnes. Můžete se připojit tak často, jak budete chtít.
Dává se dohromady skupina vědomých lidí, kteří se rozhodli v této době tvořit – proměňovat svůj život k lepšímu. Venku i uvnitř. Vše najdete v kalendáři akcí u mě na webu rudolforsag cz.
11.11. začíná také online cyklus Tvořím Svůj Život. I ten je u mě na webu a registrace jsou od včerejška otevřeny. 😉