Spoustu okolností ve svých životech neovlivníme. Na světě jsou miliardy lidí a většina z nich má své představy o tom, jaký by život měl být. A život si stejně dělá, co chce.
Ztratíme sebe v partnerství, partner/ka se s námi rozejde a my jsme ještě víc ztraceni.
Budujeme majetek a pak o něj přes noc přijdeme.
Pečujeme o své tělo a pak přijde nemoc a všechno změní.
Když přijde náročná životní situace, máme svobodu nereagovat.
To je někdy ta jediná svoboda, kterou máme. Není to akt odevzdanosti. Je to proaktivní rozhodnutí. Protože když se něco stane, většině lidí naskočí naučený program a tak se nic nezmění.
Spadnou do oběti a začnou obviňovat. Hledají cestu, jak se ještě lépe zajistit, aby se nic podobného už nestalo a nevidí, že se zajišťují před prožíváním Života samotného.
Když jsem dostatečně vědomý / vědomá na to, abych nereagoval/a, nebo svou reakci zastavil/a…tak se může stát něco nového. Když zastavím své reakce a dám si místo toho prostor „Být s tím“, tak je to to, čemu se v buddhismu říká „zastavit karmu“.
S každým takovým zastavením se mi nabízí jedinečná příležitost poznat sebe sama. Ve své podstatě. A s tím se otevírá nezměrná svoboda, síla a láska z vnitřního zdroje.
S otevřením vnitřních zdrojů se stávám skutečným spolutvůrcem života. Méně lpím na tom, co by se mělo stát v mých vztazích, mém povolání, mém životě. Více si uvědomuji sebe. A tak získávám mnohem větší vliv, nejen na svůj život, ale také na životy ostatních.
Nejen tím, co dělám.
Tím, kým jsem.